24. října 2009

Dva sny, stejný podvod

Two Dreams One Counterfeit
Luz C. Cintrón
28 July 2002

Pán mi dal slovo varování skrze dva sny. Mluvil a Svým Duchem mi dal porozumění ve věcech, které přichází na tělo. Poslouchejte a buďte připraveni, protože čas je blízko, kdy rostliny bez kořenů uschnou a zajdou v žáru, se kterým přichází nepřítel. Jiní budou vykrmeni takovým množstvím vody, že zemřou také. Jenom ti, kdo mají kořeny dostatečně hluboko, aby teď brali z Jeho Ducha, budou mít zelené listí a nepřestanou nést Jeho ovoce.

Oba sny jsem dostala minulý pátek ráno. Oba sny byly stejné, ale z rozdílných pohledů na to, co přichází.

První sen – Znásilnění
V prvním snu jsem byla v tmavém prázdném prostoru. Žádné stěny, žádný strop, žádná podlaha. Ležela jsem na zádech. Byl tam nějaký muž, který na něco čekal. Nebyl blízko, ale viděla jsem, kde stál. Cítila jsem, že je to můj manžel. Ale to, co jsem intimně cítila jak se ke mně choval, byl  způsob, jakým se mě nikdy nedotýkal. Náhle jsem uviděla, že tam jsou čtyři další postavy. Postavily se tak, aby drželi moje končetiny, moje nohy i moje ruce. Žasla jsem, co se bude dít, když jsem je uviděla. Pak jsem si uvědomila, že muž, kterého jsem považovala za svého manžela, jím ve skutečnosti není. Uvědomila jsem si, že vůbec neukazuje svoji tvář, ale že jeho vzhled je podobný nějaké masce, i když to vypadá naprosto přirozeně. Ale bylo to jako osoba v jiné osobě. Pak jsem se probudila.

Po probuzení jsem řekla Pánu: „Proč Jsi dovolil, aby se do mého spánku vplížila taková špína?“ Pak jsem si uvědomila, že se mi zdálo o znásilnění a byla jsem zhnusená, že se nepřítel vplížil jako nějaký amalechitský skrze zadní dveře. Když jsem přemýšlela o tom, že bych se měla modlit za ochranu před nepřítelem před spaním, znovu jsem usnula.

Pokání kazatele

Steven J. Cole

Jak mne Jan Kalvín přivedl k pokání nad křesťanskou psychologií 
24. března 1974, den po našem sňatku, jsme si já a moje žena Marla půjčili loďku a vyjeli na jezero Arrowhead v Kalifornii. Jelikož jsem šetřílek, chtěl jsem si ji půjčit jenom na hodinu. Plánoval jsem tak 20 minut pádlovat, 20 minut se opalovat se svou manželkou a pak, abych nemusel platit další hodinu, pádlovat zpátky.


Když jsem se dostal na místo, kde jsme se chtěli slunit, srovnal jsem polohu loďky se dvěma nezávislými body na břehu tak, abych měl kontrolu nad tím, jak moc se loďka vzdaluje z našeho stanoviště. Každou chvíli jsem pak musel polohu loďky podle oněch bodů upravovat. Když uplynulo 20 minut a nastal čas se vrátit, čekalo mě překvapení. Zjistil jsem, že i přes moje opatření nás loď zanesla mnohem dále do středu jezera, než jsem myslel. Abych se dostal ke břehu včas, musel jsem veslovat jako člen olympijské posádky.


Přišel jsem na to, že i duchovně si můžeme myslet, že jsme na správném místě, a přitom být unášeni pryč. Léta jsem byl ve své pastorské službě přesvědčen, že předávám svým lidem pevné biblické principy. Dokončil jsem studia teologického semináře, jehož mottem, vykresleným v původní řečtině na průčelí kaple, bylo "Hlásej slovo." (2 Tm 4:2) Byl jsem vyučován, jak mám vykládat Písmo, jak připravit a přednést biblicky zakotvené kázání a jak lidem dávat biblické rady. 

Bože, dej nám proroky!

Bože, dej nám proroky!

GOD, GIVE Us PROPHETS!!

Paul Holdren.

Titul „Prorok“ ukazuje na jeho nekonvenční metody a způsoby. A titul „Služebník“ v kontextu pak předpokládá používání konvenčních metod a způsobů.

Proroci jsou nepředvídatelní, zatímco služebníci jsou velmi předvídatelní. Služby jsou zpravidla plánovány lidmi, zatímco proroci dostávají příkazy od Boha. Proroci se vrhli na tvář k zemi před Boha, aby navždy byli odděleni pro Jeho úkoly.

Proroci poslouchají pouze Boha. Proto mluví za Boha. Proroci byli dotčeni Boží rukou. Proto znají Boží moc. Proroci byli ustanoveni, aby viděli z Boží perspektivy, takže vidí světový systém tak jak je. Protože je zkažený od přirozenosti, není v něm nic, co by mělo věčnou hodnotu. Proroci vidí slávu Boží. Proto rozumí volání po svatosti.

Proroci se třesou před Boží svatostí. A proto se netřesou před lidmi. Ctít Boha znamená nebát se žádného člověka - ať jednotlivce, tak lidské instituce. Proroci jdou jinak, oni slyší nebeskou hudbu. Proroci mluví jinak, protože slyší nebeský hlas. Proroci jednají jinak, protože touží po jasné a efektivní komunikaci Hospodinova slova.

15. července 2009

Otázka která změnila můj život

The Question that Changed My Life 

David Ryser
28.12.2008


Před několika roky jsem měl výsadu vyučovat na jedné biblické škole. Moji studenti byli lační po Bohu, a tak jsem neustále hledal způsoby jak je vést, aby se zamilovali do Ježíše, a tak se stali hlasy pro probuzení církve. Během přednášky jsem se jednou dostal k výroku, nejčastěji připisovaném kazateli Samu Pascoe. Jedná se o jeho stručné shrnutí křesťanské historie, a zní asi takto:

„Křesťanství začalo v Palestině jako společenství, přišlo do Řecka, kde se stalo filozofií, přišlo do Itálie, kde se stalo institucí, přišlo do Evropy, kde se stalo kulturou, a když přišlo do Ameriky, stalo se podnikem.“

4. června 2009

Tak ty už nechceš chodit do církve? 3. kapitola

Kapitola třetí (Kapitola druhá ZDE)
Tohle je křesťanská výchova?
This is Christian Education?

Můj krátký rozhovor s Johnem v parku se ukázal být více zklamáním než pomocí. I když jsem toho dne odešel nadšený z nových možností a s pocitem který ve mně přetrvával. Přesto, že na mne nedolehl žádný stres, který mě dříve vždy úplně ochromil. Přesto mé nadšení rychle vyhaslo.
V následujících dnech jsem si těžko vybavoval všechno, co řekl. V mysli se mi honily stovky otázek, na které bych se ho rád zeptal. To, že jsem měl málo času, a že nebyl ochotný se přizpůsobit, mě rozčilovalo. Co je vlastně zač? Hraje si se mnou nějakou krutou hru? Možná je to nějaký šílenec, který mě pronásleduje.
On ale nejednal jako blázen. Při rozhovoru s ním jsem se cítil naprosto bezpečně. Připomínalo mi to rozhovory, které jsem míval se svým tatínkem před více než pěti lety, než přišel o život při automobilové nehodě. Je to zvláštní, ať už byl John kdokoliv, cítil jsem k němu stejnou náklonnost. Probudil ve mně touhu po hlubším poznání Pána Ježíše, která se ani v dalších měsících nezmenšila, a to bez ohledu na mé neúspěšné úsilí.