Neznámý autor
Když člověk žije ve víře, je třeba, aby znal hlas svého Pána. Musel jsem se naučit mnoho věcí, ale Duch svatý je dokonalý učitel. Je navíc trpělivý, za což jsem mu já, osel, vděčný.
Rozhodující bylo naučit se rozeznávat mezi Pánem a ďáblem. Jednoho dne za mnou přišlo několik studentů a vyptávali se mne na tento problém: „Často jsme vás slyšeli říkat: ´Pán mi řekl.´ Jak víte, že to byl Pán?„
„Cožpak k našemu duchu nemluví?“ odvětil jsem. „Ty“, řekl jsem jednomu z nich, „slyšel jsem jak jsi dnes ráno říkal, že ti ďábel ztrpčuje život. Jak můžete, chlapci, tak jasně slyšet ďábla, ale neslyšet Pána?
Odpověď mladého muže přišla okamžitě: „Ďábel přece střílí do našeho ducha ohnivé šípy, to přece víme.“
„Takže všechny špatné myšlenky pocházejí od ďábla?“ zeptal jsem se.
„Ano“, odvětil on.“
„ A všechny dobré myšlenky, copak ty pocházejí jen z tebe?“ Mlčel, avšak přikývl. „A co potom dělá Pán? Pokračoval jsem důrazně. „Ne, tak to není! Právě tak jako zlé myšlenky jsou od ďábla, jsou dobré myšlenky od Pána. Já stojím jakoby uprostřed a mohou volit.“
„Podívejte„ ,pokračoval jsem, když nikdo neodpovídal, „mám ducha a zjišťuji, že je ovlivňován buďto tím, co říká ďábel, nebo tím, co říká Pán. A já naslouchám Pánu. Nenaslouchám ďáblu.“
Tváře studentů se rozjasnily. Bylo důležité, aby to pochopili. Nenásledujeme ďábla. Následujeme Pána! Naslouchejme Jeho hlasu, tomu dobrému hlasu. Na počátku života víry mne trápilo, když můj duch při modlitbě v nových jazycích, bloudil někde jinde. Nakonec jsem volal k Pánu: „Pomoz mi udržet mého ducha a mou pozornost pod kontrolou. Proč krouží mé myšlenky mimo, když se modlím v jazycích?“
Téměř okamžitě mě napadlo: „Kam potom putuje můj duch?“
Okamžitě jsem si uvědomil: „To je přece Pán kdo se mne takto ptá! Je to On, kdo ke mně mluví. Jsem schopen slyšet Pána!“
Poznal jsem, že můj duch jde k věcem, kterými se zabývám, k lidem, kterým se snažím pomoci, nebo k břemenům, která nesu. Ptal jsem se pak Pána: „Pane je tohle výklad jazyků?“ Rozuměli jsme tomu v těch letech totiž tak, že když mluvíme v jazycích, pak je to nějaká řeč od Boha. Ale Pán řekl: „Není. Ty mluvíš k Bohu, ale copak nevíš, že také Já mám co říci tobě?“
Tu mi vzešlo světlo, podobně jako tehdy studentům. Mluvím k Bohu v jazycích a On na to odpovídá a mluví k mému duchu. Toto poznání mi bylo od té doby velkou pomocí. Co jsem ještě potřeboval, bylo lepší poznání Božího působení a nutnosti pozorněji si všímat toho, kam můj duch jde.
Bylo mi stále jasnější, že bych se měl věrně modlit v Duchu v jazycích, neboť jsem nevěděl jak bych se měl modlit. Neznal jsem všechny okolnosti, když jsem se modlil za určité případy. Neznal jsem také odpovědi na všechny otázky, které mi byly lidmi položeny. Ale když jsem se modlil v Duchu v jazycích, přicházelo světlo.
Neboť Bible nás učí, že Duch „je nápomocen našim mdlobám. Neboť zač bychom se měli modlit, jakž by náleželo, nevíme, ale sám ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými... Duch prosí podle Boha za svaté.“ (Římanům 8,26)
Cvičením a praxí jsem se učil slyšet. Učil jsem se také modlit se svou myslí, ve své mateřské řeči, a potom tiše sedět, abych mohl očekávat a naslouchat. Učil jsem se prožívat, jak ke mně mluví Duch Svatý a dává mi vedení nebo zjevení. A když jsem měl dojem,že toto vedení by mohlo být pouze něco mého vlastního a ne od Boha, bylo možné vyzkoušet to. Okamžitě jsem se začal modlit v jazycích.“ Ten kdo mluví jazykem nemluví lidem, ale Bohu.“ (1 Korintským 14,2) A očekával jsem odpověď. Když domnělé vedení zmizelo, řekl jsem si: Zapomeň na to, to nebylo od Pána, byly to mé myšlenky, ovlivněné okolnostmi.“ Avšak, když si vedení uchovalo svou zřetelnost a jasnost, potom jsem věděl, že to bylo od Pána, a že se na to mohu beze strachu spolehnout.
Tak jsem se učil slyšet přímo od Pána, co bych měl udělat nebo říci, a On byl ochoten dávat mi rady po čtyřiadvacet hodin denně. Nemusel jsem si nejprve vyhradit určité chvíle pro modlitbu nebo udržovat určitý rituál. Mohl jsem slyšet jeho hlas bez ohledu na to, kde jsem byl nebo co jsem zrovna dělal.
Zatímco jsem dělal pokroky ve svém vztahu k Pánu, seznamoval jsem se s jiným způsobem vedení. Dovedl mne k tomu objev, že Pavel a jeho průvodci chtěli navštívit jisté místo, ale Duch jim v tom zabránil. Hovoří o tom známé biblické místo ve Skutcích 16,6: „A prošedše Frigii a Galatskou krajinou, když jim zabráněno bylo od Ducha svatého, aby nemluvili slova v Asii, přišedše do Myzie, pokoušeli se jít do Bitynie, ale nedal jim Duch.
Nedával jsem už pozor jenom na Jeho: „Dělej to a to“, ale začal jsem také vnímat, v čem mi chce Duch Svatý zabránit. Zvykl jsem si denně, často již ráno, dříve než jsem vstal z postele, zasvětit Pánu svou mysl těmito slovy: „I dnes patřím tobě, Pane, a chci poslechnout každé vedení, které mi vložíš do srdce. Budu dělat to, co mi přijde pod ruku. Nepřestanu, dokud mi k tomu nedáš znamení. Veď mne hodinu od hodiny, nepotřebuji dnes ráno vědět, co mám dělat odpoledne. Mám svou představu o tom, jaké mám dnes povinnosti, a budu je vykonávat. Když někde sejdu s cesty nebo půjdu tam, kam nechceš, tak mi v tom, prosím, zabraň.
Poznal jsem lidi, kteří ráno klečeli s notýskem a sestavovali si denní program. Ale nedařilo se jim dodržet jej a oni byli každý večer znovu zmateni, protože věci neběžely tak, jak si to představovali.
Před touto pošetilostí mne Pán ochránil tím, že mne naučil dbát na jeho zastavení. Zjistil jsem, že jsem se pak nikdy netrápil. Šel jsem prostě kupředu cestou, kterou jsem považoval za správnou, a učil jsem se rozeznat, kdy mi Pán dává signál, abych se zastavil. Pokud mi můj rozum říkal něco jiného než srdce, začal jsem si těch pocitů lépe všímat. Jestliže se v mé hlavě objevila dobrá myšlenka, ale mé srdce se necítilo dobře, zastavil jsem se a začal se modlit v jazycích. Když myšlenka nezmizela, věděl jsem, že jsem na správné cestě. Jestliže se však rozplynula, pak nepocházela od Boha.
----
Podle jiného zdroje, který jsem si žel nezaznamenal, byl dotyčný Pánem také vyučován, že pokud je před ním více možností a neví, kterou cestou se dát – má očekávat!
----
Vzpoura je příčinou, proč nemáme rozeznání a vedení!!:
Ezechiel 12:2 Synu člověčí, u prostřed domu zpurného ty bydlíš, kteříž mají oči, aby viděli, však nevidí; uši mají, aby slyšeli, však neslyší, proto že dům zpurný jsou.
