Pusté výšiny
Marc Pranger
28.4.2005
Věřím, že Stvořitel – Adonai, postupuje vpřed k novému hnutí, kdy lidé budou následovat přímo Jeho, místo aby následovali nějaké náboženství, církev nebo denominaci, které o Něm jen mluví.
Jsou to lidé, kteří nevěří v Boha, ale věří Bohu!
Někteří lidé se diví, proč jsem proti křesťanství. Říkají mi, že v mnoha církvích a v mnohých službách je mnoho dobrých věcí.
Nemluvím proti tomu, vidím ty dobré věci. Vidím dobré činy, vidím opravdovou víru.
Ale to mě neoslepuje, abych neviděl, že celá ta struktura křesťanství se pomalu rozpadá kvůli všem těm negativním spojením, která s ní lidé mají. Vidím, že Duch se vzdaluje...
I když vidím to dobré, tak mě to nemůže zabránit vidět, že se z mnohých církví stala náboženská vězení se strážci, kteří se nazývají pastýři, kněží, nebo jak se všelijak titulují. Vyučují lidi, že mají být „pod přikrytím“ někoho jiného než Pána Ježíše.
Vyučuje se, že toto přikrytí je nutné nejen v době, kdy jsou ještě nemluvňaty ve víře, která skutečně potřebují ochranu lidských vůdců (pokud jsou tito ustanoveni Duchem Pravdy), ale i tehdy, když dospějí a dokonce i tehdy, když již sami mají být otci a matkami ve víře.
Možná proto, že Pán Ježíš přijde dříve, než si myslíme, otřásá Stvořitel – Adonai církví a mnozí následovníci Pána Ježíše opouštějí strukturální křesťanský systém. Cítí, že i když tam může být dobrá úroveň vyučování a některé dobré činy pokud jde o chudé a potřebné, že je jim bráněno jít tam, kam jsou Pánem povoláni jít.
Jsem přesvědčen, že pro ně je tento vzkaz:
Já, Pán zástupů tě povolávám ze zóny pohodlí, vyvolávám tě z pod přikrytí lidského vedení a struktur, které se zdají, že mohou spasit, které ale pokračují letitými cestami, kdy je člověk krmen nějakým vůdcem, chráněn strukturami a žije na bezpečném ostrově náboženství. Toto jsou vězení, vybudovaná vašima vlastníma rukama, o kterých prohlašujete, že v nich jste svobodní.
Nechápeš, že Já jsem Bůh, který se nikdy nemění, a že můj způsob, jak být ve shodě se Mnou, je – ustavičně se měnit uvnitř Mého jednou daného řádu?
Andělé věky krouží kolem Mého trůnu a stále Mne oslavují, protože každou vteřinu ve Mně vidí něco nového!
Jsem Bohem dobrodružství a pokoje a to i uprostřed utrpení, pronásledování a bolesti. Jsem Bohem, který tě povolává ven z cesty „křesťanství“ na úzkou a klikatou Cestu Domů.
Povolávám tě, abys vyšel z přihrádky, ze své zóny pohodlí. Volám tě, abys šel tam, kde jsou pusté výšiny. Stoupej vzhůru - ke Mně, Mé dítě!
A tam, kde si myslíš, že není
žádný pokrm,
žádná lekce k učení,
žádné obecenství, které by se dalo navštěvovat -
tam JÁ budu tím, který tě bude sytit,
tam JÁ budu křídly, která tě přikryjí.
Tam JÁ pošlu déšť Ducha, abych tě osvěžil,
tam JÁ pozvednu svoji armádu dětí Živého Světla světa.
Ne, nebudeš tam osamocen!
JÁ buduji společenství různorodosti kolem celé zeměkoule.
Někteří zůstanou v církvi, ale živeni v církvi, budou hledat a budou se setkávat mimo jejich vlastní malé území.
Jiní úplně opustí církev, ale zůstanou nablízku, aby pomáhali jiným, aby se také stali svobodnými, jiní se osvobodí.
A to rozhýbe povstání rovných – lidí, kteří milují Pána Ježíše celým svým srdcem, duší i tělem.
Poznej ten proud, dotkni se toho větru a pohleď kam se pohybuji:
ze severu na jih,
z jihu na sever,
ze západu na východ,
z východu na západ.
Vstup do řeky Ducha,
ne abys v ní chodil, ale plaval!
Slyš Mé volání.
Slyš křik šepotu LÁSKY.
