Rethinking the pope??
Andrew Strom.
14.4.2005
Za velkého výlevu žalu a chvalořečení, které provázelo papežovu smrt, je zde něco co mne velice znepokojilo. Vždy jsem nenáviděl být první když „prší na parádu“, ale je zde jakýsi zásadní problém, na který, jak věřím, bychom se měli podívat.
Není pochybnosti o tom, že tento poslední papež je mužem velikých úspěchů. Prolomil mnohé bariéry a skutečně byl jedním z nejefektivnějších vedoucích Katolické církve jaké kdy v tomto moderním čase měla. O tom není pochybnost.
Ale nad čím bych se rád pozastavil, je směr této organizace a „evangelium“, které představovala. Skutečně mne znepokojuje, když slyším evangelikální vedoucí, jak chválí papežův celkový odkaz a dokonce ho nazývají „velikým evangelistou“ nebo „velikým křesťanským vůdcem“. Je Reformace prázdná a neplatná? Máme tedy jednoduše zabalit stany a vrátit se do Říma?
Na reakcích vycházejících z evangelikálních kruhů, je něco velice rušivého - včetně takzvaných „prorockých“ „letničních“ nebo „protestantských“. A to mne velice znepokojuje!
Je odhadováno, že 100 miliónů katolíků bylo pokřtěno v Duchu svatém. Toto je jistě důvodem k radosti. Ale co těch dalších 900 miliónů, kteří jsou uzamknuti uvnitř systému, který nekáže „znovuzrození“ a obrácení, ale raději spasení ze skutků, rituálů a svátostí této církve? Je takovéto „evangelium“ přijatelné?
Je přijatelné „pokropit“ malé dítě a pak mu říci, jsi „spasen“ pokud budeš chodit na mši, ke zpovědi a přijímat další svátosti? Je přijatelné modlení se k Marii (Královně Nebes), ke svatým, nebo soškám ze slonoviny? Je přijatelné nazývat člověka „Svatým Otcem“? Je přijatelné zakazovat službu ženatým, což má za následek záplavu sexuálního zneužívání a skandálů? Je vůbec něco z toho co představuje současný katolický systém přijatelné? Je něco z toho všeho jen trošičku podobné tomu co vidíme v Novém Zákoně?
Od doby Luthera, se základy Katolické církve nezměnily a poslední papež tyto základy pozměnil nepatrně, nebo vůbec. Od těch temných časů nebyly změněny. Naopak upevnily systém, který posílá milióny a milióny lidí do věčného pekla. Ony prostě Spasení vůbec nenabízejí, a to co nabízejí je „padělaná“ verze spasení – která drží miliony v řetězech temnoty.
Jděte někdy navštívit Latinskou Ameriku a podívejte se na tu temnou pověru, která často plyne z katolictví v těchto zemích. Sledujte ty přehlídky jejich soch v ulicích jdoucí po ulicích s jejich sochami a ten zástup, který se jim klaní. Toto vůbec není křesťanství. A to drží miliony na této cestě.
Je potřeba si připomenout, že když byl v roce 1978 Karol Wojtyla zvolen papežem, zasvětil své papežství Marii. Slova své oddanosti měl vyšita na své papežské róbě. V jeho autobiografii z roku 1994 říká: „Během druhé světové války, když jsem byl zaměstnán jako dělník v továrně, jsem začal být přitahován Mariinou oddaností... Marie je nová Eva, ustanovená Bohem ke spojení s Kristem, tím novým Adamem.“ Jan Pavel II. uctíval Marii při každé příležitosti, soukromě i veřejně. Bylo jeho zvykem modlit se růženec před obrazem Marie vždy první sobotu každého měsíce. Neustále Marii velebil ve svých kázáních. Slyšeli jsme, že na své cestě po Latinské Americe v roce 1996, končil každé kázání velebením Marie“ (Christianity Today, April 8, 1996, str. 94).
Setkal jsem se s jednou přímluvkyní z Nového Zélandu, bývalou katoličkou. Ona byla jednou z nejantikatoličtějších, které jsem kdy poznal. Proč? Protože strávila přes 20let svého života v tomto vychvalovaném systému - kde pilně hledala Boha. Navštěvovala mše, odříkávala růženec, chodila ke zpovědí atd. Byla v úplné duchovní TEMNOTĚ, dokud neodešla a neobjala pravé evangelium. Pokud by tam stále setrvávala, pravděpodobně by stále NEBYLA SPASENÁ!
Lituji, že musím být tím, kdo na toto všechno poukazuje. Ale tak proč se současní vedoucí projevují tak, že jsou ochotni vzdát se pěti set let starých pravd reformace za účelem být „politicky korektní“, a nalézt „jednotu“ s katolickým systémem?
Minulý týden jsem obdržel následující email, který mi to všechno pomohl rozkrýt
(od bývalého katolického kněze).
Když se nějaký člověk klaní před modlou ze slonoviny, žebrá o spasení a vy mu řeknete že zde nenajde odpověď – je to nenávist?
Když nějaká mladá dívka... musí vyprávět své myšlenky, své city a pokušení nějakému svobodnému knězi ve zpovědnici, a vy jí řeknete že je potřeba aby to vyznala pouze Ježíši – je to nenávist?
Když chudá truchlící vdova platí ze svého malého jmění mše za svého zesnulého manžela a zoufale doufá, že tím ukončí jeho bolest v očistci a vy jí řeknete, že žádný očistec není – je to nenávist?
Když jedna miliarda duší, za které Ježíš zemřel, důvěřuje dobře živenému papeži oblečeném ve zlatě a jemném šatě, že jim dá klíč do nebe, a vy jim řeknete, že nepotřebují nikoho jiného než Ježíše – je to nenávist?
Když Ježíš, Boží dar lásky všem lidem, ukázal svým prsten na Farizeje a označil je za zmije – byla to nenávist?
Když Apoštol Pavel stál v Areopágu a odvážil se kázat filosofům pohanských náboženských mystérií, kteří byli velmi pověrčiví - byla to nenávist?
NE!
K osvobození člověka ze satanských pout, je třeba mu nejdříve oznámit, že je vězněm. Musíte ho přesvědčit že je ztracen a bez naděje.... jsou tam ti, kteří nazývají [evangelikální] literaturu „nenávistnou literaturou.“ Ale oni neznají pravý význam nenávisti.
Skutečná nenávist skrývá evangelium v krásných slovech, která nikoho neznepokojí, a proto nepřinesou žádné usvědčení z hříchu. Skutečná nenávist stojí v sobeckém mlčení k zástupům jdoucích do pekla.
