Dovolte mi, abych se zmínil o tom, že v Novém zákoně, když se mluví o církevních bohoslužbách nebo o shromážděních církve, tam podivně chybí pojem "chvály". Tento pojem je ale velmi silně uváděn ve Starém zákoně.
Kdykoli jsou chvály zmiňovány v Novém zákoně (v církvi, na rozdíl od chválení v nebi), nikdy to není popisováno starozákonními termíny ve smyslu společného zpěvu a hudby. Spíše je to definováno duchovně, v tom smyslu, že každý svatý přináší Pánu Ježíši svůj vlastní život, a že toto radostné vydávání se a činění Jeho vůle, je chválení. Je to spíše vnitřní duchovní realita než vnější jednání.
Skutečnost, že se církev ve svém chápání chval posunula zpět ke Starému zákonu, se zdánlivě zdá být nevinná a jakoby velebící Boha, ale ve skutečnosti je to problematické, protože to ignoruje některé podstatné důvody proč se shromažďujeme a odvádí nás to od nich.