Film Ježíš v Etiopii

JAK DŮLEŽITÉ JE ODPOUŠTĚT A ŽEHNAT SVÝM NEPŘÁTELŮM?

David Wilkerson 

Denní zamyšlení ze čtvrtka 16. června 2011 

http://www.worldchallenge.org/cs/view/devotions

Pavel píše, „ Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud“ (Římanům 12:19). Říká: „Snášejte křivdu. Vzdej se odplaty a jdi dál. Žij životem Ducha.“ 

Nicméně, pokud odmítneme odpouštět zranění, která nám byla učiněna, budeme muset čelit těmto následkům: 

1. Budeme mít na sobě větší vinu než člověk, který nám zranění způsobil.

2. Boží milost k nám nebude moci proudit. Potom, jak se věci v našich životech nebudou dařit, nebudeme jim rozumět, protože budeme v neposlušnosti.

3. Trápení, které nás bude pronásledovat, nás bude okrádat o pokoj. Stane se vítězem, který nám bude úspěšně a ustavičně zasazovat další rány.

4. Protože nás Satan úspěšně povede k myšlenkám na pomstu, bude schopen nás vést do strašnějších hříchů. Budeme se dopouštět horších přestupků než byly tyto.

Satan má moc nad těmi, kteří neodpouštějí druhým

Satan has Power Over Those Who do Not Forgive Others 

Zac Poonen 

14.12.2011

Ve Zjevení 9:1-11 čteme: 

„Zatroubil pátý anděl. A uviděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zem a byl jí dán klíč od jícnu bezedné propasti. Otevřela jícen bezedné propasti a z toho jícnu vystoupil dým jako dým z veliké pece; dýmem z jícnu se zatmělo slunce i všechno ovzduší. Z toho dýmu vyšly na zem kobylky a byla jim dána moc, jakou mají zemští štíři. A bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří na čele nemají Boží pečeť. A bylo jim dáno, ne aby je zabíjely, nýbrž aby jim působily trýzeň po pět měsíců; jejich trýzeň byla jako trýzeň od štíra, když bodne člověka. V oněch dnech lidé budou hledat smrt, a nenaleznou ji, budou si přát umřít, ale smrt od nich uteče. 

Vzhledem se ty kobylky podobaly koním připraveným k boji; na svých hlavách měly něco jako věnce podobné zlatu, jejich tváře byly jako tváře lidí, vlasy měly jako vlasy žen a jejich zuby byly jako zuby lvů. Měly hrudní pancíře jako ze železa a zvuk jejich křídel jako zvuk mnoha vozů s koňmi běžícími do boje. Mají ocasy jako štíři a v nich žihadla, a v jejich ocasech je jejich moc škodit lidem po pět měsíců. Nad sebou mají krále, anděla bezedné propasti, který se hebrejsky jmenuje Abaddon a řecky Apollyon.“ 

Tak ty už nechceš chodit do církve? 9. kapitola

Kapitola devátá (Kapitola osmá ZDE)                         Kapitola První ZDE
Schránka pod jiným jménem

A Box By Any Other Name

„Ty si skutečně myslíš, že ten John je jedním z prvotních učedníků?“ zeptal se mě Ben a opřel se o gauč.

„Jak jsi jen přišel na tuhle myšlenku?“ zeptal jsem se. Stál jsem u okna a zadíval se opět do místnosti.

Ben se obrátil na Laurie, mou ženu, která se na mně šibalsky pousmála: „Dříve sis to myslel taky.“

„To zní ale přece jen trochu absurdně, nemyslíš?“ Ben se na mě podíval s úšklebkem. Vedli jsme s Benem domácí skupinku v té době, kdy jsem ještě působil ve svém bývalém sboru. Pak, když mě vyhodili, přišel za mnou s nápadem vytvořit domácí církev. Měl přirozené nadání, jak si někoho dobírat a já jsem neměl chuť ho v tom ještě podpořit.

Zbav se laodicejské dřímoty!

A.A. Ronshausen 

13.7.2011 

Velkým hříchem těchto posledních dní je laodicejská vlažnost, která se projevuje tím, že nejsme ani horcí, ani studení (Zjevení 3:13-15). Tou skutečnou bitvou není bitva o tento svět, ale bitva o církev. 

TOMÁŠ KEMPENSKÝ - NÁSLEDOVÁNÍ KRISTA

KNIHA PRVNÍ

UŽITEČNÁ NAPOMENUTÍ PRO DUCHOVNÍ ŽIVOT

I.

O následování Krista a o pohrdání všemi nicotnostmi světa

Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě (J 8, 12). praví Pán. Těmito slovy nás Kristus vybízí k následování svého života a mravů, chceme li být opravdu osvíceni a zproštěni slepoty srdce.

Buď tedy naším nejvyšším úsilím rozjímat o životě Ježíše Krista.

2. Kristova nauka vyniká nad všechny nauky svatých a kdo má Kristova ducha, najde v ní skrytou manu. Ale stává se, že mnozí lidé, ačkoliv slyší evangelium, jsou jím přesto pramálo uchvacováni, neboť nemají Kristova ducha. Kdo však chce plně a správně rozumět Kristovým slovům, musí se snažit utvářet celý svůj život podle něho.

3. Co ti prospěje učené rozmlouvat o Trojici, chybí li ti pokora, takže Trojice nemá v tobě zalíbení? Věru, vznešená slova nečiní člověka svatým a spravedlivým, ale ctnostný život ho činí milým Bohu. Přeji si raději mít pokoru, než znát její definici. Kdybys znal zpaměti celou bibli i výroky všech učenců, co by ti to všechno prospělo bez Boží lásky a milosti?

Pomíjivost, samá pomíjivost (Kaz 1. 2) mimo lásku k Bohu a službu jemu jedinému. Svrchovaná moudrost pak je v tom, odpoutat se od světa a směřovat k nebeskému království.

4. Nicotné je tedy hledat pomíjivé bohatství a vně skládat svou naději. Nicotné též je bažit po hodnostech a domáhat se vysokého postaveni. Nicotné je hovět tělesným žádostem a toužit po něčem, zač potom nutné doléhají těžké tresty. Nicotné je přát si dlouhý život a málo se starat o život dobrý. Nicotné je dbát jen o život přítomný a nepomýšlet na budoucí. Nicotné je milovat, co tak rychle pomíjí, a nespěchat tam. kde trvá věčná radost.

5. Často si připomínej přísloví, že oko se nenasytí hleděním ani ucho slyšením (Kaz 1. 8). Snaž se tedy odpoutat své srdce od viditelných věcí a přenes svou lásku na neviditelné. Protože ti, kteří následuji jen své smysly, si poskvrňují svědomí a ztrácejí Boži milost.

Alois Adlof - FALEŠNÝ PENÍZ

Adventisté a jejich učení ve světle Písma.
Napsal Alois Adlof.
V Praze 1920

Ve formátu pdf si knihu můžete stáhnout ze stránek Jákobova studna nebo přímo ZDE

Tak ty už nechceš chodit do církve? 8. kapitola

Kapitola osmá (Kapitola sedmá ZDE)                                                Kapitola První ZDE

Lži, které jsou k ničemu

Unplayble Lies

Neměl jsem ani tušení, co bych si měl počít s informací, která se ke mně právě dostala. Konečně jsem měl v rukou něco proti svému bývalému pastorovi, ale vůbec jsem nevěděl, co bych s tím měl podniknout. Před rokem by to ale vypadalo jinak.

Všechno to vyšlo najevo během jednoho, spíše náhodného setkání v nákupním středisku. Jel jsem tam rychle, abych pro svou ženu ještě stihl koupit dárek k výročí svatby, a abych si tam dal něco menšího k obědu. Na půl druhou odpoledne jsem už totiž měl dohodnutý termín schůzky. Zatímco jsem u stolu v jídelně narychlo hltal cheeseburger, začetl jsem se do asi týden starého zpravodajského magazínu. Při tom, jak jsem obracel jeho stránky, pozvedl jsem poněkud hlavu a můj pohled padl na světle červené šaty poblíž mne. Zadíval jsem se ještě výš a spatřil důvěrně známý obličej, který jsem již delší dobu neviděl.

Pokořený! - Michael Boldea Jr.

V Písmu jsou určité pasáže, které mě pokořují, kdykoli je čtu. Mé srdce je drceno a lámáno, ale také přetéká radostí z věřících lidí, kteří byli před námi, a kteří pro Krista vytrpěli veliké věci, a kteří nepřijali vysvobození ze svých utrpení pro slavný důvod - získání lepšího vzkříšení z mrtvých. Vše, co by museli udělat, bylo zapřít Krista, vše co by museli udělat, bylo odvrátit se od jejich Pána Ježíše a jejich utrpení by skončilo, došlo by k usmíření s jejich rodinami a mohli by si opět užívat své teplé postele a život by šel dál. Vše, co měli udělat, bylo odejít od pravdy a byli by ušetřeni mučení nejhoršího druhu. Je to něco, co dnes dělají tzv. křesťané - ne proto, že by jejich životy byly v ohrožení, nebo že by museli trpět, ale protože podle jejich názoru je Kristova cesta už i tak příliš úzká, bez vzrušení a veselé zábavy. Protože v naší zemi zatím netrpíme a protože dosud nejsme pronásledováni ani nejsme mučeni pro víru, a protože vše, co máme a vše co každodenně dostáváme, považujeme za samozřejmé, odmítáme celým srdcem sloužit Kristu. Stále ještě odmítáme vydat se cele Jemu a v naší vzpouře vyhledáváme kohokoli, kdo nám nabídne snadnější cestu.

Jeho náhradníci

His Replacements 

Robin Paisley 

11 April 2002 

Po té, co jsem strávila toho rána hodně času s Pánem a psaním, těšila jsem se na salát z tuňáka, který jsem si předtím připravila. Usadila jsem se s televizním ovladačem v ruce a přepínala jsem mezi kanály s církevním vysíláním. Nebylo tam ale nic, co by ke mně promluvilo a tak jsem byla zklamaná a řekla jsem o tom Pánu Ježíši něco v tom smyslu, že jsem se chtěla dívat na něco duchovního, co by mne nasytilo duchovně, když se budu zároveň sytit tělesně. Již jsem chtěla televizi vypnout, ale ještě jsem přepnula na kabelové kanály, kde jsem narazila na film „Náhradníci“. Protože jsem to již dříve viděla, věděla jsem, že tam jsou zamíchány nějaké sprostoty a chtěla jsem od toho odejít, když jsem ve svém duchu uslyšela jak Pán říká: „Chci ti něco v tomto filmu ukázat“. Odpověděla jsem, že ano, a okamžitě se můj duch otevřel. 

Zástupy v údolí rozhodování

Marsha Burns
12.4.2004

Zástupy jsou v údolí rozhodování. Není to příjemné místo, protože váš instinkt vás vede k rychlým závěrům, jak se osvobodit od nepříjemností při procházení tímto údolím. Ale poznali jste, že rychlé řešení nedá odpověď do situace.

Toto údolí má za cíl odhalit pýchu nezávislého jednání. Ukázat odmítání bázně a troufalost řídit se vlastními pocity, což vede do jisté katastrofy.

Je čas, kdy musíte chodit se Mnou a dovolit Mi, abych vám ukázal cestu, praví Pán. Dosud jste nečelili životu z této perspektivy, a proto Mi musíte důvěřovat, abych vám dal potřebnou moudrost a vedl vaše kroky.

Jsem s vámi a ukážu vám cestu, ale bude to proces a ne jen nějaké rychlé řešení. Skutečné dílo, které se zde dokončuje, záleží na vašem postoji.

Multitudes In The Valley Of Decision
ft111@earthlink.net

Překlad: Veverka http://sotva.blogspot.cz/

Tak ty už nechceš chodit do církve? 7. kapitola

Kapitola sedmá (Kapitola šestá ZDE)

Kdo si jámu kopá, špínu na druhé vrhá 

When You Dig a Hole For Yourself, You Have to Throw the Dirt on Someone

Doléhal ke mně ohlušující řev diváků z protější tribuny fotbalového stadionu. Aniž bych se otočil, věděl jsem, že to pro fotbalový tým mé staré školy nic dobrého nevěstilo. Otočil jsem hlavu a právě jsem zahlédl, jak se útočník z mužstva protihráčů, s jásavě zvednutýma rukama, smeknul přes brankovou čáru. Vzápětí na něj napadali ostatní spoluhráči, jeden přes druhého.

Povzdechl jsem si a s nechutí potřásl hlavou. Poté, když mé mužstvo ještě do poločasu vedlo 3:0 proti favorizovanému týmu, zahodilo obrovskou šanci své vedení ještě zvýšit. Nejednalo se o běžné utkání. Byla to přece soutěž o bronzový pohár mezi dvěma nejznámějšími gymnázii města, a tato soutěž nabyla za 45 let svého trvání až téměř bájných rozměrů. Vítěz dostával obrovský bronzový zvon, trofej, která byla vyrobena ze zvonu, dříve zavěšeného ve staré věži původního gymnázia. Také se tím pyšnil po celý rok.

Pro absolventy školy nebylo nic důležitějšího, než v posledním roce vyhrát zvon, a bývalí žáci jako já, po tom prahli stejně tak. V posledních šesti letech obhajovalo pohár mužstvo soupeře, byla to pro nás ponižující série porážek. Doufal jsem jen, že tento večer se to konečně obrátí v náš prospěch. První poločas začal slibně, ale uvědomoval jsem si, jak se v takovém zápase může karta rychle obrátit.

Sadhu Sundar Singh - Život a dílo

ŽIVOT a DÍLO

Sadhu Sundara Singha
Podle F. Heilera zpracoval a volně přeložil frof. ThDr. Zd. Trtík
1970
(Tato kniha nikdy nebyla a ani nebude chráněna autorským právem.)

Naše vyprávění je čerpáno z díla skutečného znalce křesťanství, zvláště katolicismu, Friedricha Heilera. Jeho kniha „Sadhu Sundar Singh" je kritickým spisem učence, který bedlivě prozkoumal všechny dostupné prameny i všechna svědectví o tomto významném křesťanském svědku. Poznal v něm velikou apoštolskou postavu nové doby. Sundar Singh zmizel beze stopy na své poslední misijní cestě do Tibetu v roce 1929. Zůstalo nám však po něm jeho životní svědectví, které nás vede ke Kristu a ke křesťanské aktivitě.

V Praze dne 14. dubna 1969..
Prof. ThDr. Zdeněk Trtík

ZAČÍNÁME SVÉ VYPRÁVĚNÍ

U dveří jednoho evropského domu se objevil řídký host. Vysoká přímá postava v dlouhém, šafránově žlutém rouchu s hlavou zahalenou mohutným turbanem. Z olivově zbarveného obličeje, obroubeného černým vousem, vynikají tmavé oči, které prozrazují podivuhodný mír a nevýslovnou dobrotu srdce. Cizinec oznamuje děvčeti, které mu otevřelo dveře, své jméno: Sadhu Sundar Singh. Pohlíží na něho plna údivu, spěchá zpět a volá paní domu: „Je tu někdo, kdo by s vámi rád mluvil. Jeho jménu jsem nerozuměla, ale vyhlíží jako Ježíš Kristus."

V shromažďovací místnosti jednoho města sedí v první řadě asi čtyřleté dítě. Hledí upřeně na řečníka – na tajemného muže v šafránově žlutém rouchu. Když domluvil a posadil se, zazní v sále dětský hlásek: „Je to Kristus?"

Děvče, které v očích indického muže spatřilo Kristovu spasitelskou lásku, a dítě, které v jeho slovech postřehlo Kristovo evangelium, nejsou jediní, kdo na první pohled vytušili tajemství jeho svatosti a božského povolání. Mnohým mužům a ženám v Asii a v Evropě, kteří měli štěstí jej spatřit, připadlo, jako by v něm přišel jeden z biblických mužů Božích.

Tak ty už nechceš chodit do církve? 6. kapitola

Kapitola šestá  (Kapitola pátá ZDE)

Laskavý Otec, nebo dobrá víla?

Loving Father or Fairy Godmother?

Od té doby, kdy jsem Johna naposled viděl na břehu jezera Nellie, uplynuly téměř dva měsíce, mně to však připadalo jako věčnost. Shromáždění sboru, jež se konalo po našem setkání, se stalo mým Waterloo. Doufal jsem, že můj přítel, pastor a šéf přijde k rozumu a na tomto setkání, nebo aspoň krátce potom, řekne pravdu. Ale tak tomu bohužel nebylo. Pohodlí lži bylo pro něj cennější než naše přátelství, jež jsme doposud udržovali. Byl jsem ohromen!

Před setkáním mi dal ultimatum: buď budu zastávat jeho verzi, nebo si mohu hledat práci někde jinde. Byl jsem již téměř tak daleko, že bych přikývl, ale pak jsem nedokázal lhát v jeho prospěch. Pokoušel jsem se tak dobře, jak to šlo, ho posunout do příznivějšího světla, a řekl jsem, že jsem sice myslel, že koncert schválil, ale že jej asi také nepochopil. Jeho pichlavý pohled mi dal pak najevo, že má strategie nevyšla. Příští ráno mi vynadal. Obvinil mě ze zrady našeho přátelství a požadoval, abych nejpozději do konce toho dne odstoupil. Ještě než se mohl nadechnout k odpovědi, vytáhl jsem ze svého notesu připravenou výpověď.

„Jsem tebou tak zklamán“, řekl a přitom se mi nepodíval do očí. Pokračoval: „Měl jsi takové velké možnosti, a nyní jsi to všechno zahodil! Proč to všechno?“

Tak ty už nechceš chodit do církve? 5. kapitola

Kapitola pátá (Kapitola čtvrtá ZDE)

Láska s háčkem 

Lowe With a Hook 

Přišel jsem sem, abych získal odstup od celé této záležitosti, ale ve skutečnosti jsem všechno přinesl s sebou. Má hlava nebyla snad ani minutu prosta toho, co se zrovna doma odehrávalo. Citově to ve mně vřelo hlubokým zklamáním a hněvem; Proti tomu toto krásné okolí nemohlo nic učinit.

Jezero Nellie je jedním z mých oblíbených míst na světě. Nellie leží ve vysokém pohoří Sierra na konci pěší cesty dlouhé osm kilometrů, jež se téměř rovným směrem šplhá do kopce. Je to horská túra trvající dvě a půl hodiny a zřídka se stává, že tady někoho potkám, i uprostřed léta. Nyní začínalo září a toto krásné odpoledne jsem měl jezero jen pro sebe.

Jezero je sice malé, ale vždy jsem tady chytil dostatek nádherných duhových pstruhů. Mimo to, je to jediné místo, na kterém jsem chytal ryby, jež se chovají jako ryby na obálce jednoho rybářského časopisu. Když je dostanete na háček udice, skákají přímo z vody, v zoufalém pokusu uvolnit se z háčku, a opět moci volně plout. Přirozeně jsem si jistý, že v tom zažívám více radosti než ty ryby.

Charles Stanley - Jsi dobrý, ale ne dost dobrý

Křesťanský pořad "DOTEKY"

Ekumena v praxi

Textová podoba ke stažení ZDE.

Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti s nepravostí? Jaký může mít vztah světlo s temnotou? Jaká je shoda Krista s Beliálem? Co mají věřící a nevěřící společné? Jaká je jednota Božího chrámu s modlami? My jsme přece chrám živého Boha, jak řekl sám Bůh: "Budu v nich přebývat a chodit mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou můj lid." Proto: "Vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Hospodin. Nesahejte po ničem nečistém, a přijmu vás." "Já pak budu váš Otec a vy mí synové a dcery, praví Všemohoucí Pán." 

2Ko 6:14-18

Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo nazývají tmou, kdo vydávají hořkost za sladkost a sladkost za hořkost!

Iza 5:20

... Může vést slepý slepého? Nespadnou oba do jámy?

Luk 6:39

Paul Washer - Šokující zpráva

1. část

Světla v přicházející temnotě - vidění 2007

Chad

V květnu 2007 jsem byl s několika lidmi na modlitebním setkání. Mé oči byly zaměřeny k finanční situaci, která v té době byla v USA. Nedávno jsem četl článek, který srovnával naši tehdejší situaci se situací ve dvacátých letech před tzv. Velkou krizí. Také jsem četl o mizení včel. Tyto věci se mě silně dotýkaly, ale ostatních v té skupině pravděpodobně ne. Rozhodl jsem se, že situaci se včelami předložím jako modlitební předmět. Byl tam taky jeden mladý muž, voják, který sloužil nedaleko našeho města tady na Aljašce. Moc jsem ho neznal. Bylo to po více než roce, kdy jsem si s ním domluvil schůzku a mluvili jsme o tom tehdejším modlitebním setkání. Dal mi opis toho, co si tehdy poznamenal do svého deníčku:

Nezoufej!

Marsha Burns

21.10.2003

Nebuď zoufalý kvůli pokořením, kterými procházíš, protože to jsou nástroje v Mé ruce, kterými v tobě umrtvuji skutky těla.

Co se stane, když tvá reputace utrpí ústy těch, kdo tebou pohrdají? Nenaroste tím tvůj prospěch na věčnosti? Já tě ujišťuji, že je to pro tebe prospěšné!

Královské kněžstvo, kněžská autorita

Patsy Shelton

2.8.2003

Moji lidé jsou tolik zaměřeni na svá práva, svoji autoritu a na vše, o čem byli vyučováni, že jim to v Mém Království patří.

Ale, Já vám říkám, že nikdo nemá žádná práva, jen zodpovědnosti, a že chození v autoritě přichází skrze intimní vztah se Mnou, tak, jak tomu bylo s Mým Synem. On mohl dělat jen to, co viděl dělat Mně. Předem si nedělal žádné představy o službě, ale v každém okamžiku služby čerpal z autority, kterou jsem Mu udělil. Byli jsme zajedno. Když se dotknul, byl to dotek Mé ruky skrze Něho. Když mluvil, byla to Má slova, která vycházela skrze Něho. V Něm nebylo nic, než co viděl, že dělám a co slyšel, že mluvím.

Chválící bohoslužby?

Ian Vincent

12.3.2011

Dovolte mi, abych se zmínil o tom, že v Novém zákoně, když se mluví o církevních bohoslužbách nebo o shromážděních církve, tam podivně chybí pojem "chvály". Tento pojem je ale velmi silně uváděn ve Starém zákoně.

Kdykoli jsou chvály zmiňovány v Novém zákoně (v církvi, na rozdíl od chválení v nebi), nikdy to není popisováno starozákonními termíny ve smyslu společného zpěvu a hudby. Spíše je to definováno duchovně, v tom smyslu, že každý svatý přináší Pánu Ježíši svůj vlastní život, a že toto radostné vydávání se a činění Jeho vůle, je chválení. Je to spíše vnitřní duchovní realita než vnější jednání.

Skutečnost, že se církev ve svém chápání chval posunula zpět ke Starému zákonu, se zdánlivě zdá být nevinná a jakoby velebící Boha, ale ve skutečnosti je to problematické, protože to ignoruje některé podstatné důvody proč se shromažďujeme a odvádí nás to od nich.

Karla Faye Tucker

Karla Faye Tucker



Svědectví o ženě odsouzené k trestu smrti.

Tak ty už nechceš chodit do církve? 4. kapitola

Kapitola čtvrtá (Kapitola třetí ZDE)

Proč se očekávání nenaplnila

Why Your Promises Didn't Work

Nesnáším vstávat v šest ráno kvůli nějaké ranní skupince, zvláště, když se ostatní ani neukážou.

Přitom je to povinností každého vůči ostatním ve skupině.

Před půlrokem jsme vytvořili pětičlennou skupinku. Slibovali jsme si od toho, že nám to pomůže být dobrými manžely, otci a zodpovědnými věřícími. Po několika málo týdnech to vzalo za své. Nejprve se to projevilo na docházce. Dnes se ale objevil někdo, kdo se tu neukázal téměř dva měsíce. Vlastně jsme s ním už ani nepočítali.

Bob Miller, jeden z naší církevní rady, mi kromě jiného přišel sdělit, že on a Joyce se rozešli.

Doufal jsem, že se ukáže Gil Rodriquez, protože on byl jediný, s kým jsem mohl mluvit o svých stupňujících se problémech v církvi, ze kterých jsem většinou vinil Johna.

Místo toho, abych ze sebe shodil své břemeno, jsem celý čas strávil v rozhovoru s Bobem o jeho rozchodu. On a jeho žena Joyce byli manželé už přes třicet let a vychovali tři děti. Vždy jsem si o nich myslel, že jsou naším příkladným manželským párem. Protože Bob byl jeden z členů naší rady, věděl sem, že to bude mít špatný dopad na naši církev.

Ježíš přijde brzy - dvě ohromující proroctví

Tato dvě zajímavá a ohromující proroctví byla zjevena před delší dobou v Norsku.

Ježíš přijde brzy (nenadále)

Stará, devadesátiletá žena z Valdres v Norsku měla v roce 1968 vidění od Boha. Evangelista Emanuel Minos vedl shromáždění tam, kde dotyčná žila. Měl možnost se s ní setkat a ona mu sdělila, co viděla. On to sepsal, ale zdálo se mu to tak nepochopitelné, že to schoval do šuplíku. Téměř po třiceti letech teprve pochopil, že toto vidění musí sdělit ostatním.

Tato žena z Valdres byla velmi ostražitou, spolehlivou, důvěryhodnou a probuzenou křesťankou, s dobrou pověstí mezi všemi, kteří ji znali. Zde je, co viděla:

„Viděla jsem dobu těsně před příchodem Ježíše a vypuknutím 3. světové války. Viděla jsem události na své vlastní oči. Viděla jsem svět jako část zeměkoule, shlížela jsem na každou jednotlivou zemi v Evropě. Viděla jsem Skandinávii, Norsko. Viděla jsem jisté věci, které se stanou těsně před návratem Ježíše a těsně před pohromou, která nastane, jakou jsme nikdy předtím nezažili.“

Zmínila čtyři vlny:

David Wilkerson - Praha 2003 (MP3)

David Wilkerson - Praha 2003.

Kázání ve formátu MP3 ke stažení ZDE.

Charles Stanley - In Touch - Doteky

Charles Stanley, učitele Bible a jeho Služba "In Touch"  "Doteky", vysílané i v češtině. na Rádiu7.

Tento pořad je tvořený biblickými úvahami Američana Charlese Stanleyho.

Do vysílání je připravují překladatelka Míla Marková a Pavel Hromádka jako interpret jednotlivých zamyšlení.

Vysílá se vždy v neděli ve 21:15 na Rádiu 7 a v pásmu středních vln; opakuje je hned dvakrát – v úterý v 8:30 a v pátek v 17:30.

Pořady vysílané v uplynulých čtyřech týdnech si je možno stáhnout nebo poslechnout z Archivu Radia7 ZDE

Alexander Barkóci

Povzbuzující osobní svědectví Alexandra Barkóciho, o tom jak ho Bůh provázel v době kdy se musel podrobit operaci hlavy.

Ve formátu MP3 ke stažení ZDE.

Vezmi svůj kříž a následuj Mě

Otázka: Co Pán Ježíš myslel, když řekl, „Vezmi svůj kříž a následuj Mě.“ (Mt 16:24; Mk 8:34; L 9:23)?

Odpověď: Začněme tím, co Pán Ježíš neměl na mysli.

Mnozí vykládají ‚kříž‘ jako určité břemeno, které musí nést ve svém životě: napjatý vztah, nevděčná práce, nemoc, S sebelítostí říkají: „To je můj kříž, který musím nést“ Takováto interpretace ale není to, co Pán Ježíš myslel, když řekl: „Vezmi svůj kříž a následuj Mě.“

Když Pán Ježíš nesl svůj kříž na Golgotu, aby byl ukřižován, nikdo si ani nepomyslel, že ten kříž je symbolické břemeno, které musí nést. Pro člověka prvního století kříž znamenal jen jednu jedinou věc: smrt a to tím nejbolestivějším a nejpotupnějším způsobem, jaký lidské bytosti dokázaly vyvinout.

O dva tisíce let později hledí křesťané na kříž jako na opatrovaný symbol smíření, odpuštění, milosti a lásky. Ale v Ježíšově dni, kříž nepředstavoval nic jiného, než mučivou smrt. Římané nutili odsouzené kriminálníky, aby si sami nesli nástroj své popravy před očima těch, kteří stáli podél té cesty k smrti, a kteří se jim ještě posmívali.

Malý domek v horách

Luz C. Cintrón

17 June 2002

Měla jsem sen, ve kterém jsem měla jet do hor, abych přivezla nějaké zboží. Dostala jsem darem auto a jela jsem. Přijela jsem do domu mé tety a začala jsem pracovat, abych ty věci mohla odvézt zpět. Když bylo vše připraveno, nabalila jsem vše do auta. Všimla jsem si zvláštní věci, že totiž všichni chtěli sedět na předním sedadle. Auto mělo velmi dlouhé přední sedadlo, kde mohli sedět čtyři lidé. Jenom jeden ze čtyř mohl řídit, a volant s pedály byl umístěn uprostřed. Byl se mnou můj bratr a chystal se, že bude řídit. Řekla jsem: „Dobře! Konečně někdo vyřešil problém, kdo bude sedět vpředu. Jen už žádné hádky“. Byla tam ještě jedna zvláštní věc: Jakmile některý pasažér neseděl správně, nebo neseděl, kde měl sedět, auto se dostávalo z rovnováhy a nemohlo jet. Můj starší syn byl se mnou, ale v té době mu mohlo být asi 10 let.

 

Potom, co všechny věci byly dány do auta, a byla jsem připravena odjet, uvědomila jsem si, že to auto není moje. Pokoušela jsem se zjistit majitele a říci mu, že je všechno v pořádku, že si teď auto půjčím, ale pak se vrátím a vezmu si zase to moje. Dvě auta byla „k dispozici“ a stejně tak i to první, které mi bylo darováno a které bylo trochu robustnější a mohlo více vydržet.

Když jsem hledala ty lidi, abych s nimi promluvila, zjistila jsem, že jsem v jiném domě. Tento byl hlouběji v pohoří. Všechno bylo zelené a v blízkosti byl vysoký vodopád. Vodopád vycházel z hráze, která měla zásobovat celou oblast a i malý domek byl odtud zásobován. Voda byla chladná a čistá. Mému malému synu se tam velice líbilo, všechno chtěl prozkoumat a měl radost. Bylo to nebezpečné, protože to byly vysoké hory a celý terén byl příkrý, takže bylo třeba být při chůzi opatrný. Pohoří bylo tak rozsáhlé, že se člověk mohl ztratit, ale já jsem se nebála. On to také miloval a já jsem si přála, abych tam mohla zůstat. Bylo to daleko od všeho a spojení by bylo obtížné, ale bylo to nádherné. Chtěla jsem tam zůstat, i když lidské mínění bylo proti tomu.