19. června 2011

Pokořený! - Michael Boldea Jr.

V Písmu jsou určité pasáže, které mě pokořují, kdykoli je čtu. Mé srdce je drceno a lámáno, ale také přetéká radostí z věřících lidí, kteří byli před námi, a kteří pro Krista vytrpěli veliké věci, a kteří nepřijali vysvobození ze svých utrpení pro slavný důvod - získání lepšího vzkříšení z mrtvých. Vše, co by museli udělat, bylo zapřít Krista, vše co by museli udělat, bylo odvrátit se od jejich Pána Ježíše a jejich utrpení by skončilo, došlo by k usmíření s jejich rodinami a mohli by si opět užívat své teplé postele a život by šel dál. Vše, co měli udělat, bylo odejít od pravdy a byli by ušetřeni mučení nejhoršího druhu. Je to něco, co dnes dělají tzv. křesťané - ne proto, že by jejich životy byly v ohrožení, nebo že by museli trpět, ale protože podle jejich názoru je Kristova cesta už i tak příliš úzká, bez vzrušení a veselé zábavy. Protože v naší zemi zatím netrpíme a protože dosud nejsme pronásledováni ani nejsme mučeni pro víru, a protože vše, co máme a vše co každodenně dostáváme, považujeme za samozřejmé, odmítáme celým srdcem sloužit Kristu. Stále ještě odmítáme vydat se cele Jemu a v naší vzpouře vyhledáváme kohokoli, kdo nám nabídne snadnější cestu.


Zkoušky a soužení, kterými prošla prvotní církev, jsou často mimo naše chápání. Oni byli kamenováni, čtvrceni, zabíjeni mečem, bloudili v ovčích a kozích kůžích, opuštění, trpící a zarmoucení. V dnešní moderní době takové věci nedokážeme pochopit nebo si je představit. A já se odvažuji tvrdit, že by je mnozí z nás nevydrželi a to je důvod, proč mezi námi nevidíme Boží slávu, proč v našem středu nevidíme Boží moc. V okamžicích jejich největšího zoufalství se Bůh zjevoval mnohem plněji. Křísil mrtvé, činil zázraky posiloval věřící mocí z výsosti, takže mohli statečně a věrně vytrvat až do konce.

Ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení. Jiní šli na mučidla, když odmítli propuštění, aby dosáhli něčeho lepšího - vzkříšení. Další zakoušeli výsměch a bičování a také okovy a vězení. Bývali kamenováni, řezáni pilou, zabíjeni mečem, chodili v ovčích a kozlích kůžích - strádající, pronásledovaní a trpící. Svět jich nebyl hoden. Bloudili po pustinách a horách, po jeskyních a zemských roklinách.
Židům 11:35-38 (B21)

Minulou noc jsem přemýšlel o těchto třech verších z ep. Židům. Nejsou to snadno stravitelné verše. Nejsou to snadné verše k přijetí, protože jestliže jejich víra vypadala takto, pak naše víra musí být podobná. Jestliže jejich nezlomnost byla taková, pak naše nezlomnost musí být stejná a jestli jejich věrnost byla taková, pak i naše věrnost musí být stejná.

Asi ve dvě hodiny ráno, jsem dostal vidění, o které bych se s vámi chtěl podělit. Jestliže nejsme ochotni žít pro Krista, pak také nebudeme ochotni pro Něho zemřít. Jestliže nejsme ochotni sloužit Kristu v naší svobodě a nadbytku, pak není žádná naděje, že Mu budeme sloužit v dobách soužení a pronásledování. Jsme vedeni, abychom věřili, že tento přítomný život je důležitější než život, který přijde. Jsme vedeni, abychom věřili, že pohodlí, klid a nadbytek je vše, na čem záleží, Kdyby hrozilo, že nám tyto věci budou vzaty, mnozí se od Pána Ježíše odvrátí. Tito muži a ženy, kterých svět nebyl hoden, nejen věděli, za co umírali, ale věděli také, pro co vše žili. Nepřijali by vysvobození, protože Ježíš nebyl jen částí jejich života, ale protože Pán Ježíš byl jejich životem. Proto Ho nemohli zapřít, i kdyby tak mohli být vysvobozeni.

Musíme odmítnout domněnku, že nějaký okrajový vztah s Pánem Ježíšem je dostatečný, nebo že takový vztah bude stačit ve dnech, které nastávají. Musíme se přestat domnívat, že i když Bohu nedáme celé své srdce, že se spokojí se čtvrtinou nebo s polovinou, protože „my jsme přece tak mimořádní a jedineční“.

Jak byste museli být ohroženi, abyste raději přijali vysvobození? Stačila by hrozba, že budete světem nenáviděni? Bylo by dostatečnou hrozbou, že vám bude zabaven majetek? Byly by to fyzické bolesti nebo mučení, nebo smrt?

Tito dávní svatí, kterým byla nabídnuta možnost vysvobození a oni ji odmítli kvůli odměně, o které věděli, že je čeká za tímto životem. Nebylo to proto, že by nevěděli, co se stane, když odmítnou vysvobození. Nebylo to proto, že by nevěděli, co se stane, když neodmítnou Krista. Jejich víra byla silná, jejich srdce patřilo Jemu a oni byli mrtví pro tento svět, takže svá přítomná utrpení viděli jako bezvýznamná v porovnání se slávou, která jim byla zjevena.

Podívejme se, jak to dnes vypadá - velmi mnoho lidí není ochotných vstát v neděli ráno a jít do shromáždění, ale myslí si, že budou ochotni vydržet mučení a škody pro Krista. To je důvodem, proč církve dnes mají shromáždění v poledne, protože členové si rádi pospí a my jim musíme vyhovět. Nebe přece nechce, abychom ovečkám působili obtíže a krátili jim spánek.

Uvědomujeme si ohromnou nemohoucnost toho, čemu dnes říkáme víra, ve srovnání s těmi dávnými věřícími? Uvědomujeme si tu světskost a dvojakost, kterou žijeme ve srovnání s těmi, kteří se všeho vzdali pro Krista?

Posmíváme se otevřeně těm, kteří trpí pro Krista, a vyčítáme jim, že nemají dostatek víry, otevřeně zesměšňujeme ty, kteří se staví za spravedlnost a svatost a odmítáme je jako staromódní. Veřejně zesměšňujeme moc Ducha svatého a Jeho dary a říkáme všem, že Bůh už toto dnes nedělá a pak se pyšně chlubíme sborovou budovou s tisíci sedadel, kterou jsme právě postavili.

Někdo jednou řekl, že to v dobách pronásledování bylo snadnější sloužit Bohu než v dobách svobody. Proto už se blíží pronásledování, aby to zase bylo snadnější.

Nejen kdybys na to nebyl připravený, nejen kdybys v srdci neměl úmysl vytrvat až do konce, abys získal lepší vzkříšení z mrtvých. Nejen proto, že tvé srdce je svázané s věcmi této země. Uprostřed pronásledování bude mnohým nabízeno východisko k vysvobození a oni přijmou, protože oni nikdy nepoznali plnost Krista a Jeho odměnu.

Nepíšu tyto řádky, abych tě vystrašil, ale abych tě seznámil s tím, co Kristus očekává, od svých učedníků. Protože, kdokoli Jej zapírá před lidmi, toho On zapře před Otcem.

S láskou
Michael Boldea Jr.

Překlad: Veverka http://sotva.blogspot.cz