23. března 2013

Povolání do poslední bitvy - Dva svědkové

Rick Joyner

První svědek


„Boží soudy jsou prvním krokem do Božího království,“ ozval se hlas, který jsem nikdy předtím neslyšel. „Až přijde Soudný den, budou znát Krále všichni a všichni také porozumí Jeho soudům. Pak bude země vysvobozena. Prosil jsi za to, aby Jeho soudy přišly do tvého života. Teď začni prosit, aby přišly i do světa.“


Otočil jsem se, abych se podíval, kdo promluvil. Byl vysoký a zářil jen o trochu méně než ti, s nimiž jsem se setkal v Soudní síni. Měl jsem za to, že to byl anděl. Pak promluvil: „Jsem Lot. Byl jsi vybrán, abys žil stejně jako já v těžké době. Musíš se za lidi přimlouvat stejně jako Abraham za Sodomu. V době, kdy se na zemi bude dít velká zvrhlost, povstanou muži a ženy velké víry. Svou víru musíš stejně jako Abraham použít k přímluvě za bezbožné a svědčit o Božích soudech, které přicházejí na zem. Pán už nebude moci o mnoho déle snášet narůstající zlo lidstva. Já jsem mlčel a mnozí zahynuli. Nesmíš být jako já – nesmíš mlčet!“ 

„Řekni mi víc! Jak je mám varovat?“ ptal jsem se. 


„Myslel jsem si, že budu varováním už jen tím, že budu jiný. To ale nestačí. Moc Ducha Svatého, která usvědčuje z hříchu, je uvolněna mluveným slovem. Zničení Sodomy bylo varovným příkladem pro ostatní, aby nemuseli dopadnout stejně. Musíš říct můj příběh těm, kteří se ženou do záhuby. Už teď existuje mnoho měst, jejichž zkaženost už Pán nebude déle trpět. Pokud nepovstanou ti, jež znají Pána, bude velmi brzo mnoho města podobných Sodomě. 

Soudný den přichází. Tehdy celé stvoření pozná moudrost Jeho soudů. Ty ale na ten den nečekej. Musíš je hledat každý den a potom je oznamovat na zemi. Jestli bude Jeho lid chodit v Jeho soudech, mnozí je na zemi poznají ještě před velkým Soudným dnem, a bude tak spaseno mnohem více lidí. Pán touží po tom, aby byl každý zachráněn a aby žádný z Jeho lidu ten den neutrpěl ztrátu. 

Lidé na zemi jsou slepí. Dokud se budeš snažit jim být svědkem, neprohlédnou. Poselství soudu musí vyjít ve slovech. Duch Svatý pomazává slova. Aby je ale mohl pomazat, musí být nejprve vyslovena. Spravedlnost a spravedlivý soud jsou základem Jeho trůnu. Jeho lid částečně poznal Jeho spravedlnost, ale jen málokdo zná Jeho spravedlivé soudy. Jeho trůn bude stát v Jeho domě, proto musí se soudem začít právě v něm. 

Musíš žít podle pravdy, kterou jsi poznal zde, a vyučovat ji. Jeho soudy přicházejí. Pokud bude Jeho lid chodit v Jeho soudech ještě před Soudným dnem, bude pro ně ten den slavný. Pokud ale podle nich žít nebudou, i oni poznají soužení, které přichází na svět. Jeho soudy by nebyly spravedlivé, kdyby nebyly stejné pro všechny. V tobě a dalších bude znovu naléhat na svůj lid, aby soudili sami sebe, a nemuseli tak být souzeni. Potom musíš začít naléhat na svět.“ 

Lot ukázal na dveře, před nimiž jsem stál. Ještě stále vypadaly temně a nepřitažlivě. Pomyslel jsem si, že jsou stejně nepřitažlivé jako učení o Božích soudech. Kvůli Boží slávě, jež nás obklopovala, ty dveře vypadaly ještě temněji. Přesto jsem už teď věděl, jak je Jeho soud slavný. Také jsem pochopil, že téměř každé dveře, kterými nás vede, nejprve vypadají nevábně a potom se stanou slavnými. Téměř to vypadá tak, že čím nevábněji dveře vypadají, tím slavnější to bude za nimi. Abychom takovými dveřmi mohli projít, potřebujeme víru. Za nimi na nás ale vždy čeká větší sláva. 

Lot navázal na můj sled myšlenek. Zde jsou totiž myšlenky vysílány všem. 

„Za těmito dveřmi zažiješ větší Boží slávu. Není to jen jas, který vidíš kolem Něj nebo tady, ani to nejsou jen pocity, které prožíváš, když zůstáváš v Něm. Jeho sláva se rovněž zjevuje v soudech. Není to sice ten jediný způsob, ale je důležité, abys právě tomuto způsobu na zemi rozuměl. Za těmito dveřmi se naučíš, jak vnímat Jeho slávu i jiným způsobem. Pán se chystá lidem ukázat svou slávu a ta změní jejich životy. Až ji uvidí, začnou se radovat na všech Jeho cestách a dokonce i z Jeho soudů.“

Druhý svědek


Pak promluvil druhý hlas: „I já potvrzuji tuto pravdu. Přestože ‚milosrdenství vítězí nad soudem,‘ bude Boží soud brzy zjeven na zemi. Pán nabízí před soudem vždy nejprve milosrdenství. Jestli budeš lidi varovat před blížícím se soudem, Jeho milosrdenství mnohé zachrání.“ 

Nepoznal jsem, kdo to mluví, ale byl rovněž vysoký a velmi ušlechtilý a jeho jas ukazoval na to, že má vysokou hodnost. 

„Jsem Jonáš,“ řekl. „Když porozumíš Božím soudům, budeš rozumět i Jeho cestám. Ale to ještě neznamená, že když jim rozumíš, také s nimi souhlasíš. Porozumění je nezbytné, ale samo o sobě nestačí. Pán chce, abys s Ním také souhlasil.


Často jsi prosil o to, aby šla Pánova přítomnost s tebou, a to bylo moudré. Byl jsem prorok a znal jsem Ho. Přesto jsem se ale snažil uniknout jeho přítomnosti. Bylo to sice pošetilé, ale ne tak nesmyslné, jak si myslíš. Musel jsem teprve poznat ten spalující oheň, který přichází s Jeho přítomností. Ještě jsem musel pochopit, že s Jeho blízkostí přichází i zodpovědnost. V Jeho přítomnosti bude všechno dřevo, sláma a strniště stráveno. Když by ses k Němu přiblížil se skrytým hříchem ve svém srdci, přivedlo by té to k šílenství. Po staletí se o tom mnozí přesvědčovali. Nepokoušel jsem se ani tak uniknout Pánově vůli jako Jeho přítomnosti. 

Když prosíš o to, aby se Jeho přítomnost stala reálnou, žádáš vlastně, aby ta realita, kterou jsi zažil zde, byla s tebou. Skutečným domovem je nebe a je správné, když po něm toužíš. Pokud ale budeš chodit blízko svatému Bohu, musíš být svatý i ty. Čím jsi Mu blíž, tím se skrytý hřích může stát nebezpečnějším.“ 

„Tomu rozumím,“ odpověděl jsem. „Proto jsem prosil Pána, aby do mého života přinesl své soudy.“ 

„Teď se tě musím zeptat na toto,“ pokračoval Jonáš. „Budeš Ho hledat? Přijdeš k Němu?“ 

„Samozřejmě,“ odpověděl jsem. „Po Jeho přítomnosti toužím víc než po čemkoli jiném. Neexistuje nic lepšího než být v Jeho přítomnosti. Vím, že i mnoho mých důvodů, kvůli kterým chci být v Jeho přítomnosti, je sobeckých, ale když jsem s Ním, bývám od takové sobeckosti osvobozován. Chci být s Ním. Budu k Němu přicházet.“ 

„Opravdu?“ pokračoval Jonáš. „Doposud jsi byl ještě pošetilejší, než jsem býval já. Můžeš kdykoliv a pro cokoliv přijít před Jeho trůn milosti, a přesto to děláš jen zřídka. Nestačí jen po Jeho přítomnosti toužit; musíš přijít k Němu. Jestli se Mu přiblížíš, On se přiblíží tobě. Proč to neděláš? Vždycky jsi Mu právě tak blízko, jak sám chceš. 

Mnozí poznali a následovali Jeho cesty, ale nepřišli k Němu. Kvůli tomu i jeho cest v blízké budoucnosti sejdou. Smál ses mé velké pošetilosti, ale ta tvoje je ještě větší. Já se ti ale nesměju – pláču pro tebe. Tvůj Spasitel pro tebe pláče; neustále se za tebe přimlouvá. Když pláče On, pláče celé nebe. Já pláču, protože vím, jak je Jeho lid pošetilý. Znám tě, protože jsi stejný jako já A církev utekla do Tarsu, stejně jako já, protože toužila obchodovat se světem víc, než sedět u Jeho trůnu plného slávy. Zároveň ale nad zemí visí meč Božích soudů. Pláču pro církev, protože vás tak dobře znám.“ 

„Jsem vinen!“ doznal jsem. „Co máme udělat?“ 

„Na zem přicházejí velké bouře,“ pokračoval Jonáše. „Stejně jako se strhla bouře, když jsem cestoval lodí, abych utekl před Pánem. Tehdy jsem spal; stejně tak spí dnešní církev. Byl jsem Božím prorokem, ale museli mě probudit pohané. S církví je to stejné. V současnosti mají pohané větší rozeznání než církev. Poznají, když jde církev špatným směrem a zatřesou s ní, aby se probudila a volala ke svému Bohu. 

Brzy vás vedoucí představitelé světa hodí přes palubu jako tehdy mne Nedovolí vám, abyste pokračovali stejným směrem jako doposud. To pro vás bude Boží milost. Následně vás ukázní velkou šelmou, která vyjde z moře. Ta vás na čas pohltí, ale budete zase vyvrženi ven. Pak budete kázat Jeho poselství.“ 

„Jiná cesta neexistuje?“ ptal jsem se. 

„Ano, je i jiná cesta,“ odpověděl Jonáš, „přestože to již začalo přicházet. Někteří jsou již v břiše šelmy, další budou teprve hozeni přes palubu a jiní ještě spí. Téměř všichni však plují špatným směrem – obchodovat se světem. Ty ale můžeš soudit sám sebe. Potom tě nebude muset soudit Pán. Když se probudíš, učiníš pokání a půjdeš směrem, kterým tě posílá, nebudeš muset být pohlcen šelmou.“ 

„Mluvíš o šelmě ze Zjevení 13?“ zeptal jsem se. 

„Ano. Jak můžeš číst v této kapitole, té šelmě je dáno, aby bojovala se svatými a přemohla je. To se stane všem, kteří neučiní pokání. Ale věz, že ti, kteří byli přemoženi první šelmou, z ní budou vyvrženi ještě předtím, než přijde druhá šelma – ta, která vystupuje ze země. 

Stejně jako je Lotův příběh varováním těm, kteří se vydávají zvrácenostem, můj příběh je varováním Pánovu proroku – církvi. Církev utíká z Pánovy přítomnosti. Tam, kde má hledat Jeho přítomnost, vyvíjí různé aktivity. Můžeš svou aktivitu nazývat ‚službou‘, ale ve skutečnosti utíkáš z Boží přítomnosti. Jak jsem řekl, církev utíká do Tarsu, aby tam obchodovala se světem a hledala poklady moře, zatímco větší bohatství – poklady nebe – hledá málokdo. 

Církev je omotána hříchem – touhou obchodovat se světem – stejně jako jsem byl já v břiše velryby omotán chaluhami. Chaluhy, pečování světa, se omotaly okolo mysli církve. Já jsem jimi byl omotán tak, že mi trvalo tři dny, než se mi podařilo obrátit se k Pánu. Křesťanům to trvá mnohem déle. Jejich mysli jsou natolik ovinuty světem a oni padli už tak hluboko, že mnozí ztratili naději na vysvobození. Místo toho, aby ses od Boha i odvrátil, se musíš otočit k Němu. Umí rozplést jakýkoli zmatek a může tě vyvést i z té nejhlubší propasti. Už od Něj neutíkej! Běž k Němu!“ 

Pak Lot dodal: „Vzpomeň si na Pánovo milosrdenství s Ninive. Slitoval se, protože Jonáš kázal. Nebyl tam, aby mezi nimi žil a byl svědkem. Kázal Boží slovo. Jestli půjdeš k lidem, ke kterým tě Pán posílá, a předáš jim Jeho varování, budou mnozí činit pokání a budou spaseni.“ 

Potom Jonáš pokračoval: „Když ztratíš Pánovu milost a obklíčí tě hřích, je pro tebe těžké k Pánu přijít. Je důležité, aby ses naučil, že v takových i chvílích máš běžet k Němu místo od Něj. Když projdeš těmito dveřmi, vstoupíš do doby, kdy bude Pánova moc a sláva uvolněna na zemi v takové míře, jak tomu dosud nebylo. Uvidíš věci, na které čeká celé nebe. Zároveň to ale bude doba velké temnoty a bez Jeho milosti nebudeš schopen snést ani temnotu ani slávu. Aniž bys k Němu denně přicházel, nebudeš schopen chodit po Jeho cestách. Nestačí Jeho přítomnost jen hledat, musíš v ní neustále přebývat. 

Ti, kdo Jej hledají jen jednou týdně na církevních shromážděních, zatímco se po zbytek týdne starají jen o světské věci, brzy odpadnou. Stejně dopadnou i ti, kteří volají k Jeho jménu v domnění, že je jejich služebníkem. On je Pánem všech a všichni to také brzy poznají! Nejprve to pozná Jeho lid, protože soud začne u Jeho domácích. 

Je domýšlivé a troufalé volat k Pánu pouze, když něco potřebuješ. Měl bys k Němu volat, aby ses zeptal, co chce On, a neříkat jen, co Ty chceš. Mnozí z těch, kteří mají nějakou víru, jsou velmi domýšliví; dělicí čára mezi nimi může být velmi tenká. Až přijdou Boží soudy na Jeho domácnost, Jeho lid pozná rozdíl mezi vírou a domýšlivostí. Ti, jež se snaží pracovat na Jeho díle bez Něj, odpadnou. Mnozí z těch, kdo svou víru vkládají v Pána, Jej neznají osobně. Činí v Jeho jménu velké věci, ale On je nezná. Ti, kteří Jej neznali osobně, brzy zapláčou nad svým bláznovstvím. 

Bůh neexistuje kvůli svému domu – Jeho dům existuje kvůli Němu. Trpělivě čeká před svým vlastním domem, klepe, volá, ale jen málokdo Mu otevírá. Ti, kteří slyší Pánův hlas a otevřou Mu dveře, s Ním budou sedět u Jeho stolu. A nejen to, budou společně s Ním také sedět na Jeho trůnu a uvidí svět tak, jak ho vidí On. Domýšlivost s Ním ale nemůže sedět ani u stolu ani na trůnu. Domýšlivost je pýcha, která způsobila první pád a kvůli níž je na zemi veškerá temnota a zlo. 

Když satan viděl Boží slávu, stal se domýšlivým. Přestože přebýval v Jeho přítomnosti, odvrátil se od Něho. Právě toto je největším nebezpečím pro ty, kteří vidí Jeho slávu a znají Jeho přítomnost. Nestaň se domýšlivým kvůli tomu, co jsi viděl. Nikdy nebuď pyšný na své vize. Pýcha tě vždy povede k pádu.“

Zdroj: Kniha Povolání do poslední bitvy. Rick Joyner