Necky – vidění
The Washtub Vision
Hollie L. Moody
Hollie L. Moody
25. 2. 2005
*******************************
Elijáš Tišbejský
z Tišbé v Gileádu řekl Achabovi: Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, jemuž
sloužím, v těchto letech nebude rosa ani déšť, jenom podle mého slova.
1 Královská 17:1
Po dlouhé době,
ve třetím roce sucha, dostal Eliáš slovo Hospodinovo: „Jdi, ukaž se Achabovi.
Hodlám na zemi seslat déšť.“
1 Královská 18:1
42 Achab šel jíst
a pít. Elijáš vystoupil na vrchol Karmelu, sklonil se k zemi a vložil svou tvář
mezi kolena.
43 Svému
služebníkovi řekl: Jdi a podívej se směrem k moři. Šel, podíval se a řekl: Nic
tam není. Řekl: Sedmkrát se vrať.
44 Když to bylo
posedmé, řekl: Hle, oblak malý jako lidská dlaň vystupuje z moře. Řekl: Jdi a
řekni Achabovi: Zapřáhni a jeď, ať tě nezadrží déšť.
1 Královská
18:41-45
*******************************
Souvislosti
Před několika
měsíci jsem cítila puzení od Pána, abych si opakovaně četla 1.Královskou 17:1 a
1.Královskou 18:1, 41-45. Když jsem usilovně přemýšlela, nad tím proč se mi
tyto verše Písma zdají tak podmanivé, byla má pozornost nasměrována na 1.Královskou
18:1, zejména kde se píše: „Po dlouhé době, … dostal Eliáš
slovo Hospodinovo …“
Jakmile jsem
tento verš z Písma dočetla, Pán promluvil k mému srdci.
„Přestal být Eliáš
prorokem, když jsem k němu nemluvil své Slovo?“ Zeptal se mě Pán.
Tato Pánova otázka
zasáhla mé srdce a vzala mi dech. Sama jsem prožila období, kdy ke mně Pán
nemluví. Ale i přesto, že Pánovo mlčení bylo v mnoha ohledech stresující, neustále
jsem cítila Pánovu přítomnost.
Během posledních několika
měsíců postihovala mojí rodinu a mé blízké jedna tragédie za druhou. Procházeli
jsme mnoha nesčetnými stresujícími situacemi současně. Duch intenzivní únavy
spočinul na mém srdci. Žila jsem v napětí, co dalšího nás ještě postihne …?
Jak jsem u Pána hledala
odpověď kudy se dát, obdržela jsem velmi zvláštní vidění. Vidění bylo tak neobvyklé,
že jsem ho málem odmítla jako hloupé a nedůležité. Přesto jsem se k němu
musela vracet a nakonec jsem od Pána k tomuto „hloupému“ vidění obdržela i
výklad.
Chtěla bych se o
toto vidění a o to, co mi k němu Pán řekl, podělit s ostatními a
zvláště s těmi proroky Nejvyššího Boha, kteří také prožívají neustálé
tragédie, nebo se nacházejí v období Božího ticha.
Vidění
Ve vidění jsem
viděla dlouhou řadu tiše stojících mužů a žen. Každý z nich měl na sobě hnědý
plášť, který se dotýkal země. Soustředěně hleděli před sebe a se zájmem něco pozorovali.
Podívala jsem se tím směrem, abych viděla, na co se tak upřeně dívají a k mému
překvapení jsem uviděla velké necky. Takové, které se v minulosti používaly
na praní prádla. Avšak nad neckami jsem viděla vznášet se obrovskou ruku.
Sledovala jsem,
jak každý z těch mužů a žen přistupovali k neckám, kde je velká ruka jednoho
po druhém uchopila, a velmi svědomitě a s rozmyslem (ještě oblečené v jejich
hnědých pláštích) vkládala do necek. Pak začalo něco, co mohu popsat jen jako
"prací cyklus."
Během tohoto „praní“,
byl každý z mužů a žen vystaven šíleném víru, který je propíral sem a tam.
Mýdlo a voda byly v jejich očích, uších, a dokonce i ústech. Ruka také „propírala“
každého z těch mužů a žen, a opět je máčela do víru pěnící mýdlové vody.
Když jsem to
sledovala, všimla jsem si jemného šeptajícího hlasu. Nemohla jsem rozeznat
slova, která říkal, ale zvuk hlasu byl jemný a uklidňující. Na konci onoho praní,
se objevili muži a ženy úplně vyčerpaní.
Následovalo
„máchání“. Voda na praní byla vypuštěna a místo ní byla dána čistá. Objevil se
kbelík, velká ruka ho uchopila a znova a znova polévala každého z namydlených
mužů a žen.
Hlas k nim
dále něžně a konejšivě promlouval, ale s mýdlem a nyní i s vodou v uších se
nezdálo, že by něco slyšeli.
Po „máchání“
velká ruka odložila kbelík, uchopila každého z mužů a žen, a jednoho po druhém
je vkládala mezi staré ždímací válce. Vydechla jsem hrůzou, když jsem spatřila
každého z mužů a žen zcela zploštělé. Voda z nich byla vyždímána lisováním
uvnitř této staré ždímačky. Pak tito muži a ženy, byli jemně uloženi do koše. Po
dokončení tohoto celého procesu, byli všichni zcela ochablí a vyčerpaní.
Náhle se objevila
další ruka, takže vytvořily pár velkých rukou. Sahaly do koše a opatrně vytahovaly
muže a ženy, jednoho po druhém, a pak je nesly k prádelní šňůře, kde je
„věšely“.
Dívala jsem se na
muže a ženy visící na šňůře, a viděla jsem, že všichni mají zavřené oči. Skoro
jako kdyby usnuli po utrpení, kterým právě prošli.
Pak jsem slyšela
slabý zvuk jemného vánku. Zdálo se, že tento vánek zahalil každého z mužů a
žen, takže se na šňůře zlehounka pohupovali dopředu a dozadu. Jak jimi vánek
jemně províval, tichý hlas k nim dále šeptal.
Zdálo se, že muži
a ženy postupně začínají vnímat zvuk hlasu. Otevřeli oči a pomalu se rozhlíželi
kolem sebe a se zaujetím pozorovali, co se kolem nich děje.
Ruce pak každého
z mužů a žen sundaly ze šňůry. Muži a ženy tiše stáli, jako by čekali, co se
bude dál dít. Uvědomila jsem si, že během celého tohoto procesu se ani jeden z
mužů a žen nebránil, a dokonce ani nepromluvili.
Jak jsem se na ně
dívala, uviděla jsem, že tiše ožívají. Všimla jsem si, že každý hledí do dálky
a něco pozoruje. Otočila jsem se, abych to také viděla. Sledovali malý mrak, který
se objevil nad obzorem. Potom každý z mužů a žen vyrazili směrem k tomuto obláčku
a vize skončila.
Výklad
Jak jsem o tomto
vidění neustále přemýšlela, začal ke mně mluvit Pán.
„Víš, kdo jsou tito
muži a ženy?“ Zeptal se mě.
„Nevím, Pane,“
odpověděla jsem.
„Jsou to Moji
proroci,“ odpověděl Pán. „Do určité míry jsem Mé proroky prováděl obdobím pročišťování.
Pro některé z nich je tento proces zcela otevřený a zřejmý. Pro ostatní je
skrytý a je proveden ve skrytu a oddělení. Pro všechny je to bolestivé. Všechno,
co je nečisté, musí být otevřeno a vyčištěno.“
„Proč, Pane?“
Zeptala jsem se.
„Pro nadcházející
dny, které jsou před vámi,“ odpověděl Pán. „Tak, jak se zabývám Mými proroky,
tak se také budu zabývat s každým z Mých dětí. Až tento očišťující proces začne,
Moji proroci v tomto procesu budou pomáhat.“
„Jaký je účel
tohoto procesu, Pane?“ Zeptala jsem se.
„Jednám odlišným
způsobem nežli předtím,“ odpověděl Pán. „Mluvím rozdílně. Každý z Mých proroků,
a také každé Mé dítě, musí být naladěno na změny a způsob, jakým budu jednat a
mluvit. Pokud nejsou naladěni na tyto změny, přehlédnou je a tím minou Můj záměr
a Mou vůli. To po čem toužím, je uvidět je vyzrálé.“
„Co znamená být vyzrálý,
Pane?“ Zeptala jsem se.
„Přeji si, aby
Moji proroci nejen mluvili Mé Slovo, ale přeji si, aby také přinášeli řešení.
Aby skrze mého Ducha měli rozeznání, jak správně reagovat a používat výklad
Mého Slova.“
Cítila jsem se touto
odpovědí zmatená.
„Ty mi nerozumíš
dítě?“ Zeptal se mě Pán. Přiznala jsem, že tomu nerozumím.
„Když k některému
z Mých proroků mluvím Slova varovná, nebo varuji před přicházejícím neštěstím,“
vysvětloval Pán „nejen že chci, aby prorok varovná Slova řekl, ale chci, aby pro
přicházející pohromu přinášel také řešení. Již je pro Mě nepřijatelné, aby Mé Slovo
jen vyřídil“ řekl Pán. „Ale chci, aby Moji proroci byli tak zralými, že budou
udávat jasný směr pro ostatní podle Slova, které jsem k nim mluvil. Teď už
rozumíš?“
„Ano, pane,“ odpověděla
jsem.
„Očistný proces Mých
proroků a Mých dětí,“ pokračoval Pán, „je, aby dosáhli zralosti. Když budou
zralí, povstanu v plné moci a slávě uprostřed Mého lidu.
Nebezpečí v
průběhu tohoto procesu spočívá v tom, že Moji proroci a Moje děti budou sklíčeni
a zaskočeni situací, která na ně dolehne. A to tak, že z té situace budou
chtít utéct. Další nebezpečí spočívá v neobnovování a neposilování těch,
kteří jsou vystaveni očistnému procesu. Předtím, než proběhne očista těla,
dochází k jeho rozkladu. A kdykoliv se tělo rozkládá, zapáchá. Pro mnohé z Mých
proroků bude tento zápach rozpadávajího se těla pohoršením. Moje děti budou proti
mnohým útočit, ale není mým záměrem, aby se k těm, kteří procházejí tímto
rozkladným procesem, obrátily zády.
Toto období bude
pro všechny služebníky velmi choulostivé. Pokud služebníci nebudou dělat jen
to, co dělat mají, uškodí mnohým…