7. září 2016

Anatomie podvodu

Anatomie podvodu
Art Katz

Úvod

Kdysi jsem byl pozván, abych promluvil na "Ježíšově sjezdu" ve Vinipegu v Kanadě. Dřívější zkušenost o několik let dříve na prvním Ježíšově sjezdu mi úplně stačila. Tehdy jsem si slíbil, že se již nikdy neúčastním takovéhoto karnevalu pod širým nebem, kde v atmosféře mužů a žen narvaných do těsných kraťasů, s plnými ústy bramborových čipsů při poslouchání něčeho z pódia, co mělo být označeno za závažné Boží slovo. Celá ta atmosféra mě přímo mrazila. Ale když přišlo pozvání z Vinipegu, cítil jsem, že je to Bůh, a navzdory svému rozhodnutí jsem jel.

Nepředpokládal jsem, že bych měl mluvit na hlavních shromážděních, ale pouze, jak bývá zvykem, třeba na ranních denominačních i nedenominačních charismatických skupinách. Byl jsem pozván promluvit na setkání baptistických charismatiků. Jak bych mohl odmítnout něco takového? A skutečně, tato setkání byla požehnaná. Večer, na generálním shromáždění, jsem zjistil, že sedím na pódiu, kde byl mezinárodně uznávaný kazatel. Zatímco všichni propukali do všeobecného veselí, já jsem tam seděl jako hromádka neštěstí. Byl jsem trýzněn a ubíjen některými z těch vynášených tvrzení. Převažující atmosféra, ve které publikum přijímalo ta slova, ve mně posilovala dojem, že to vše je "falešně emotivní". Neznám pro to lepší označení. Byla v tom umělost, náhražkovost a hrané objevování známých věcí. Bylo to nějak falešné, i když to byla pravdivá slova a byly používány správné termíny, jako např. fráze z Písma, které mluví o jednotě Těla.

Byla tam ten večer pronesena proroctví z nějakého shromáždění mužů, kteří údajně měli dar proroctví. Vypsali svá proroctví na předepsané žluté papírky a předali je pořadateli, který je pak ve vhodném okamžiku vyvolával, a ti je četli do mikrofonu. Hrozný pocit neskutečnosti byl ještě vystupňován tím, že celá věc byla podávána velmi přirozeně. Na závěr večera na tom můj duch byl tak, že jsem se nemohl dočkat, až opustím pódium. Žel, byl jsem požádán, abych pronesl závěrečné požehnání. To jsem nemohl, protože bych se tím propůjčil a identifikoval s věcmi, se kterými jsem nesouhlasil. Zvedl jsem se, abych zatahal za rukáv předsedajícího na pódiu a omluvil se z této povinnosti pronést požehnání. Ale než jsem se k němu dostal, oznámil moje jméno. Tak jsem předstoupil ve hrozném zápase a frustraci. Vše, co jsem dokázal udělat, bylo, že jsem požádal přítomné, aby povstali a odložili své klobouky a zaujali postoj úcty před Bohem a zazpívali se mnou Modlitbu Páně. A to byl konec toho večera. Když jsem opouštěl pódium, jeden pracovník, který měl na starosti režii shromáždění, se mě zeptal, zda bych mohl být k dispozici pro hlavní shromáždění příští den dopoledne. Nejprve jsem okamžitě řekl "Ne!" Ale pak jsem mu řekl "OK, ale jen v případě, když mi Pán dá něco konkrétního." Ráno jsme jeli do parku, kde se konalo shromáždění, a kde jsem měl promluvit. Diskutoval jsem se svými kolegy, zda bych opravdu měl využít té nabídky, kterou jsem dostal a přinést odlišné slovo od těch, která již zazněla. Společně jsme se modlili, protože jsem nechtěl opět přinášet slovo, které není žádané. Jeli jsme bez spěchu a já jsem doufal, že přijdeme příliš pozdě. Zaparkovali jsme auto a šli ke shromáždění právě v době, kdy měl být oznámen řečník. Při mé nepřítomnosti již určili jiného řečníka, ale když ten člověk uviděl, že přicházím ke schodům na pódium, okamžitě se hnal k mikrofonu a vyvolal mě.

Začal jsem nějak jako "Se mnou musí být něco hrozně v nepořádku, když mi to brání vstupovat do všeobecného veselí, které ovládlo tato setkání!" Pak jsem pokračoval čtením z Písma o tom, jak Mojžíš sestupoval s hory Sinaj s deskami Zákona a uslyšel hluk, který nebyl hlukem bitevní vřavy nebo vítězství, ale zvuk zpěvu. Pokračoval jsem tím, že to byl hluk, který charakterizoval předchozí večer, a že to mělo mnoho společného s tou situací, kdy ti muži a ženy byli příliš netrpěliví a nečekali na Mojžíše, který již sestupoval z hory a přinášel tu skutečnou Věc. Oni místo toho vytvořili něco falešného - zlaté tele jako náhražku a tančili a skákali kolem něho.

Umíte si představit, jak tato slova působila? Ještě když jsem přicházel k pódiu, slyšel jsem jedno z těch takzvaných proroctví, ve kterém autor říkal: "Pán je tento víkend s vámi! Dal jsem vám svého Ducha a chystám toto a budu dělat ono..." Ale pro mne to bylo mdlé a bez života, a tak jsem si říkal: "Zdá se, že můj stav je tak špatný, když nemám svědectví o hodnověrnosti takovýchto proroctví a jsem zvědav, zda to není nějaký druh výstřednosti, když já vždy vyhledávám samé zápory. Ale pokud je můj stav nějakým způsobem vyjádřením Božího srdce, měli bychom se ptát, zda to, co se děje není nějaký druh velkého podvodu, do kterého jsme se nepozorovaně dostali. Přesto, že ta kázání byla bohatá a sugestivní a my jsme byli ovlivněni několika tisíci lidí, kteří se zde shromáždili, a naše srdce vzdychala po skutečné jednotě v Kristu, potřebujeme zvážit, zda jsme nebyli příliš rychlí a ochotní nazvat toto "jednotou", ale ve skutečnosti tomu tak není! Jakmile to prozkoumáme, budeme se možná muset zeptat na platnost celého charismatického fenoménu, zda skutečně máme pravý křest v Duchu svatém a zda jsme skutečně znovuzrozeni z Ducha. Nebo jsme byli uvedeni do jednoho z obrovských podvodů, které kdy byly spáchány v náboženském světě a v celé historii?"

Toto byly otázky, které jsem vznesl, a pak jsem je pozval k obecenství, kde budu mluvit o Duchu Pravdy. Z mého srdce vycházelo volání po něčem pravém, abychom se nespokojovali s plastovými náhražkami, které předstírají, že jsou charismata, zatímco Bůh volá po pravosti! Umělá hmota rozhodně není příjemný materiál, ale plastové království je tragédie, ze které se hroutím a nad kterou pláču. Pro Boží Království je nemyslitelné být plastický, poddajný tlakům a vlivům a vyhovět tak potřebám lidí. Musíme být ostražití a vyvarovat se podvodům poslední doby, které budou vycházet z ducha antikristova (anti = "místo -", „proti“ nebo "vypadající jako“). Tato brožurka má za cíl zkoumat ducha nebo anatomii podvodu, věcí, které jsou plastové, falešné, umělé, syntetické napodobeniny, podvržené a předstírané padělky.

Kapitola 1 – Volání po realitě

Existuje „Království reality“, které se u Božích dětí musí projevovat.
Jestli něco potřebujeme jako církev, pak především to, abychom byli neobyčejně opravdoví, nefalšovaní, neobyčejně milující, neobyčejně žijící v pravdě, mluvící pravdu, chodící v pravdě, činící pravdu, pravdiví! To je mnohem víc, než „být korektní“ nebo být biblicky nebo doktrinálně zdraví. Je to něco, co by v nás mělo být až do morku kostí. Musíme to mít v našich očích, v naší řeči, ve výrazu našeho hlasu, v našem postoji a v našem mluvení.

Bůh v mém srdci spustil otázku hodnověrnosti, abych ji přednesl tělu Kristovu. Jsme ochotni kvůli opravdovosti a pravdivosti nechňapnout po první slámě, která pluje naší cestou, a která se nám zdá, že bude představovat možné řešení našich problémů? Jsme ochotni zdržet se předstírání něčeho z naší vlastní humanity, co má zdání lásky, ale co jí není? Chci to, co přichází z hůry, avšak již dlouho musím snášet utrpení a pověst toho, kdo nemá lásku? Nestojím o sacharinový padělek. Opravdové věci se nezískávají lacino. Nikdy! Jsme to my, věřící, kdo se necháváme unášet duchem rychlých, hladkých a snadných způsobů řešení.

Jsme rychlí smiřovat to, co není smířeno v Bohu, a proto trpíme tím, že se stále znovu vynořují problémy, zlozvyky a otázky, které nejsou vyřešené, a proto zůstávají. Chceme mít nepravdivé zmrtvýchvstání bez hanby a bolesti kříže. Ale to nejde bez opravdového utrpení a zničení křížem, který předchází konečné oslavení. Jsme milovníci kříže? Milujeme třísky a krev? Rozeznali jsme, že musíme nést svůj kříž a to je utrpení, ke kterému jsme povoláni, a že řešení problémů není daleko, jestli hledáme věci, které jsou pravé a pravdivé? Máme rozeznání pro rozlišení skutečného od předstíraného? Jsme tak navyklí na úspěch a tolik si přejeme vidět nějaký jasný projev moci, takže nerozpoznáváme, že jsme to již nějakým způsobem dostali? Chceme vzrušení! Chceme projevy moci! Chceme být úspěšní, protože neúspěch nebo selhání je formou smrti a to nechceme snášet, a proto se vyhýbáme kříži. Raději bychom se měli ptát, jak úspěch definuje Bůh!

Nacistické Německo kladlo ohromný důraz na působivé demonstrace, jakými byla třeba shromáždění v Norimberku s pochody a obřady ve světle pochodní – tak to praktikovali pohané, a tak emocemi a horlivostí naplňovali jinak prázdný německý život i nacisté. Byla to odpověď na potřebu naplnění, vzrušení a angažování se. Pokud v našem duchovním životě nemáme platnou apoštolskou realitu, pak tato prázdnota bude naplněna jinými čekateli, kteří jen číhají na svoji příležitost. Jestliže se posuneme do oblasti nepravdivosti, umělých náhražek, lidského chtění a opustíme způsoby, jakými operuje Duch, snadno se přesuneme z charismatického do démonického. Nedokážeme poznat rozdíl mezi touhou po Bohu a hladem po zkušenostech a prožitcích. Jestliže opravdově hladovíme po Bohu, pak nemusíme chodit na místa, kde se koná mnoho znamení a zázraků! Podvod Polední doby souvisí s mylným pohledem na Boha, kterým interpretujeme "požehnání" nebo domnělou "moc" jako důkaz a potvrzení od Boha, že Ho známe. Ale pravdivá známost Boha, by nedala žádné místo tomu druhu porozumění nebo touhy po projevech ve formě, ve které se manifestují.

Ve Skutcích 13. kapitole vidíme naprosto jiný kontext: demonstraci moci jako Boží zaopatření pro demonstraci autority Jeho poslů, když se jim v plnění jejich misie stavěly do cesty mocnosti temnoty. Jaký je to protiklad k moci, která se představuje na konferencích křesťanům, kteří hledají vzrušení, nebo pomoc pro svá vlastní těla! Tento apoštolský model je to, co bychom měli hledat a očekávat, neboť on bude tím jediným účinným v Posledních dnech, kdy dojde k finální konfrontaci s těmi stejnými silami jako tehdy.

Správné chápání Boha
Naše chápání Boha je velmi ovlivněno tím, jak Jej vidíme - a v tom je základní problém. Přinášíme deformované představy, ovlivněné naší vlastní subjektivností a vlastním překrucováním skutečností. Vidíme Boha prizmatem naší vlastní bytosti. Někteří lidé vidí Boha jako určitý druh lokaje nebo poslíčka, který se stará, aby ve shromáždění byly příležitosti pro takovýto druh zábavy a takzvaného "požehnání".

Čistému se zjevuješ čistě... Žalm 18:27 (ČSP)

Vnímat Boha správně, to ale od nás něco vyžaduje! Jestliže jsme s Bohem v jakémkoli rozporu, pak problém není u Boha, ale u nás. Něco na Něho přenášíme a stáváme se vinnými hříchem Izraele. To, co potřebujeme, je být proměněni v Jeho obraz a ne na Něho promítat náš obraz. On pro nás není nějakou příležitostí. On je Bůh! On je Stvořitel! On je Všemohoucí! Myslím, že tato slova ztratila svoji závažnost. Možná, že jsme je používali příliš často. Stal se z nich katechismus nebo mechanické vzývání (invokace). Pokud Jej neznáme způsobem, který je pro slovní vyjádření příliš hluboký, pak Jej ve skutečnosti neznáme! Dokud před Ním nepadneme tváří k zemi jako mrtví - známe Ho vůbec? Jak mnozí z nás procházejí celým svým křesťanským životem bez tohoto poznání, a přitom jsou dokonale spokojení a myslí si, že Jej znají, a že s Ním mohou být ve spojení!

Manifestační projevy divů zavádějí církev a budí mnohé otázky: "Je toto Bůh?" Zdá se, že lidé berou požehnání, jsou vysvobozováni od trablů a depresí, manželství jsou obnovována, lidé jsou obnovováni ve víře. Je mnoho důkazů, že to jsou dobré věci. Ale až přijdou podvody Poslední doby, před kterými jsme varováni - nebudou to také "dobré" věci? Dokážeme rozeznat rozdíl mezi pravdou a oklamáním, zvláště když tak moc chceme být požehnaní, mít zážitky a být zbaveni našich problémů a depresí? Jak odloučení jsme od Zdroje, ze kterého vychází veškerá požehnání! Jak dokážeme posoudit, zda něco je Boží anebo nepřátelský duch, který dokáže vzdálit depresi, kterou sám působí? Zde je klíč: Spolehlivá známost Boha, ne jak my si Jej představujeme, ale jakým On skutečně je!

Podvod je podvodem když obsahuje elementy, které jsou pochybné a podezřelé a zároveň to vypadá, že tam je zjevné požehnání. Kdo jiný má tu prozíravost a rozeznání, aby do toho viděl, než lidé kněžského typu, jejichž schopnost rozeznání se zvětšila praxí? A kdo může rozlišit co je dobré a co zlé, co je světské a co svaté? Jestliže takzvané požehnání může přivádět církev k názoru, že úspěch je kritériem, podle kterého se má posuzovat, že je to od Boha, pak jsme v nebezpečí, že budeme oklamáni. Nejsme v pozici, abychom kategoricky odsoudili jako podvod zdánlivá požehnání, o kterých mnozí svědčí, že je prožili. Bůh je vždy ochotný požehnat, komu chce žehnat. Existuje něco mnohem důležitějšího než prospěch, něco mnohem důležitějšího než být vysvobozen z depresí. Je to Boží svatost, je to Jeho Jméno, je to Jeho čest, je to On sám! Přijímání prospěchu pochybného původu je příliš vysoká cena, která bude zaplacena, pokud to vrhne jakýkoliv stín na Jeho nádherné Jméno! Pak jsme vše ztratili kvůli prospěchu, protože touha po prospěchu je sama o sobě pochybná!

Pro mě to znamená, že si mám zachovat odstup od takových projevů (požehnání), a že mám věřit, že i kdybych chyboval, když taková kritéria odmítnu, že moje ztráta nebude větší než cena toho, co jsem chránil a bránil, a že Pán se neurazí kvůli opatrnosti, že bych raději chyboval z horlivosti pro Jeho svatost, než abych riskoval zničení toho, co mi již ukázal jako čisté a pravdivé.

Je pozoruhodné, že i když jsme výslovně varováni, že v Poslední době se rozmnoží lživá znamení a zázraky (2Te 2: 9; Mat 24:24), že si představujeme, že to přijde teprve v budoucnosti a bez rozsuzování toužíme po zážitcích, zkušenostech a po zmocnění nebo vysvobození prostřednictvím pochybných osobností, které se dostaly do veřejného povědomí a neuvěřitelné popularity prakticky přes noc. Hluboce respektuji, že si Bůh používá slabé a hloupé, ale proto ještě nemohu přijímat to, co je křiklavé, laciné a hrubé jako by to bylo to, o čem mluví Pavel (1Kor 1:27). "Svatost Pánu:" je stále normou Domu Božího, i když je v očích celého světa i v našich vlastních očích nenápadný a skromný.

Služba je kněžská funkce, a my musíme zkoumat, zda náš duch souhlasí s tím, co je hlásáno z církevních kazatelen. Je to ve shodě s naším již existujícím poznáním Boha? Pokud to není ve shodě, pak se my na takových věcech v žádném případě nesmíme podílet! Naše celistvost v Bohu, musí být chráněna a my nesmíme dovolit, aby byla ovlivněna současnými trendy, jinak nebudeme moci nikdy nic důležitého předávat našemu okolí.

Kořen problémů, které přicházejí v životě, je třeba vyhledávat učením Písma, prostřednictvím Slova a modlitby. Obvykle zjistíme, že příčinou našich problémů jsou nepřiznané neposlušnosti. Nápravu lze provést především prostřednictvím té části těla, které je dotyčný zodpovědně připojený.

Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu.
15 Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou.
16 Z něj celé tělo, spojené a svázané pomocí všech tkání, roste a buduje se v lásce, když každá jednotlivá část plní úkol, který jí náleží.“ Ef 4:14-16 (B21)

Zjevení 12:11 nám říká, že „Oni nad ním zvítězili díky krvi Beránka a díky slovu svého svědectví, a nemilovali svůj život až do smrti.“ Co jsme dostali v našem vztahu s Bohem, v naší osobní zkušenosti poznání Boha, přišlo skrze naši poslušnost a skrze utrpení, které provází následování Pána. To přece není nic laciného! Takové poznání je vzácné a drahé. A pokud jsou přítomné jevy, které nejsou v souladu s tím, jak už Boha známe a co jsme si otestovali jako poznání Boha jako Boha, pak si takové jevy musíme držet od těla, a to i v případě, že ostatní takové projevy považují za „požehnání“.

Zjistil jsem, že je bezpečné srovnávat všechny nové jevy s tím, co už jsem o Boží svatosti poznal během mých čtyřiceti let chození s Bohem. Jsem žárlivý na ten vnitřní, slovy nepopsatelný poklad poznání Boha. To nelze popsat, ale já vím, že to mám v nejvnitřnějším místě mé bytosti. Tím musí být vše testováno. Pokud jsou přítomny jevy, které nejsou v souladu s tím, co už vím, že je Boží svatost, pak jsem upozorněn, a pak to nemohu nekriticky přijímat, i když ostatní tomu tleskají. Toto bylo opatření, které zachraňovalo můj život, a tak by tomu mělo být i u ostatních věřících.

Církev zoufale potřebuje znát Boha v pravdě! Pán očekává, že Jej budeme hledat. On zná ty lidi, kteří vystoupí na Svatou horu Sion s „čistýma rukama a čistým srdcem“ (Žalm 24), ty, kteří nevydávali své duše marnosti běháním do Toronta a na další místa, ale kteří vystoupí na Svatou Horu a odsunou závoru, která otevírá bránu, aby mohl vejít Král Slávy. Bůh říká: "To je pokolení těch, kteří Boha hledají, ti, kteří hledají Tvou tvář " (Žalm 24: 6). Nemusíte chodit do Toronta hledat Boha; On je přesně tam, kde jste! Buďte k sobě nemilosrdní, udělejte si čas, odstraňte z cesty legitimní věci, které se dožadují vaší pozornosti a snaží se vás zaujmout. Zamkněte se v pokoji a zahoďte klíče. Udělejte cokoli, abyste hledali Boha, a abyste Jím byli nalezeni! On zaslíbil: Když mě budete hledat, naleznete mě, pokud mě budete hledat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je Hospodinův výrok.Jer 29 (ČSP)

Nyní je pro církev kritická hodina. Podvod je na denním pořádku. Moji židovští lidé hynou. Kde je takové svědectví, které je přivede k žárlivosti? Židé jsou všude kolem nás, ale našimi nejlepšími charismatickými shromážděními jsou zcela nezaujatí a nedotčení. Církev musí přijít na místo, které je svaté, svaté, svaté, kde pozná Boha takového, jaký je, a ne jak si Jej sama představuje. Pouze tak můžeme Boha zvěstovat, aby Jej poznali i ostatní lidé.